Když to vezmu jednoduše:
Materiál:
1)Cu drát, lakovaný (při tom množství je to za pár drobnejch)
2)pólové nástavce 6ks (při tom množství je to za pár drobnejch)
3)kostra (při tom množství ...)
4)magnet (AlNiCo, nebo keramika...a při tom množství ...)
5)Kryt (při tom množství ...)
6)Šroubky a pružinky (při tom množství ...)
7)Kousek stíněného drátu(při tom množství ...)
______podtrženo sečteno______
Mám snímač. Jaktože ho koupím za dva tácy, i za stovku?
Tok mých myšlenek: poz. 1 - Cu drát - nedá se na ní ušetřit, prostě drát, jako drát, lakovanej, jako lakovanej, rozdíl malej. Poz. 2 - pólové nástavce - kousek magneticky měkkého kovu, pochromovaný tím nejlevnějším, aby nechytnul lišku. poz. 3 - kostra...vstřikování plastů, sériovka, stačí pěknej povrch, výrobní cena minimální. poz. 4 - magnet - už za dvacku musím pří tý sérii dostat stejnou kvalitu
poz. 5 - add kostra. Šroubky i s pružinkami, oboje v cen do 2Kč.
___________________________
Teď by mne zajímalo, v čem bude jiný průměrný noname snímač a orig fender, dimarzio, gibson...
Při takových sériích, jaké origo, nebo neorigo firmy vyrábí, musí být rozhodně náklady na výrobu téměř stejné.
V čem se bude zvukově takovýto číňan lišit od američana, nebo mexičana, neberu-li v potaz to, že čínské děti zatím neumí moc dobře pájet?
Prostě mi to nejde do hlavy. U kytary samotné - chápu, rozdílná kvalita dřev, rozdíl v dílenské zpracování, často patrný na první pohled, kvalita mechanik, vydrátování uvnitř apod...Ale u snímačů? Prakticky čistě strojní výroba, kde lidská ruka jen začíná a končí cívku, načež na ni napájí vývody? Nebo tam dávají šunt drát, prostě ta měď není čistá (nikdy to nebude 100%Cu), blbě to vinou špatným drátem, slabý/silný magnety?
Je to opravdu uchem slyšitelné, nebo už je to jen psychoakustika (nápis Fender hot rod a jak to najednou zní...). A prachy jsou 90% za těch pár písmenek a 10% za materiál?
A co na to Jan Tleskač?
Žádám zkušené, nikoli teoretiky, o odpovědi na otázky, k věci.
