Mě kdysi spoluhráči udělali fakt peklo. Rocková zábava, asi 90 cm vysoký prakťák pod bubny a šatna za podiem. Abych na ten prakťák dobře vylezla, nachystala jsem si tam židli jako chůdky. Trochu opivněná Móňa o přestávce zvesela popíjela v šatně a spoluhráči že už jako jdem na další sérii na podium. Říkám jim ať jdou, rozjedou předehru a že přijdu včas na svůj nástup. Tóny předehry, lidi už se nahrnuli k podiu a já tedy dopila a vyrazila směr bubny. jenže ouha... vtipálci kolegové mi tu židli odnesli pryč!!! nevím co viděli lidi, ale přiopilá bubenice móňa v těsných kalhotách se snažila vylůéstna 90 cm vysoký prakťák po světelné rampě, která se celá kymácela
nebo jsem zažila několikrát, kdy jsem po nějaké pauze šla k soupravě na poslední chvilku a vtipný spoluhráč mi schoval veškeré paličky co kolem sebe mám, nebo mi je slepil izolačkou do jednoho kompaktního balíku!!!
Oblíbeným vtípkem je i to, že se často odmlčí odposlech. když pak signalzuji zpoza bubnů zvukaři, že mu to u mě nehraje, tak dělůá jako že netuší a zuřivě jako šteluje. Já pak hraju "nahlcho" a celá opocená z té extrémní situace kdy neslyším nic než sebe se dočkám před pauzou z toho odposlechu klidného hlase vtipného zvukaře se slovy: "Máš tam ticho??? Zvykej si!!"
Ale já taky nezůstávám spoluhráčům i technikům nic dlužná