DL píše:Já myslím, že dotyčný by měl začít na to, co se mu víc líbí. Pro někoho akustika, pro jiného elektrika. Ale hlavně by neměl hrát příkladně na akustiku, když poslouchá tvrdou hudbu a
hraní by ho nenaplňovalo.Protože když to člověka nebaví, tak je to k ničemu.
Já začal na elektriku, vždycky jsem ji chtěl a koupil jsem si ji, baví mě na ni hrát, líbí se mi to. No a po čase jsem zkrátka zatoužil po "open air" hraní a teď mám oboje.
To je právě to, o čem mluvím. Jde o to, že člověka, který chce za každou cenu hrát tvrdou hudbu a nemá potřebu hrát venku nebo u pivka, akustika nejspíš nebude bavit a pokud ze začátku nebude točit gain naplno ale zůstane u čistého zvuku dokud si nevycvičí základy práce s tónem, je pro něj elektrika daleko vhodnější. Ovšem pokud si chce občas zabrnkat venku, ohromit dámu svého srdce nějakou baladou na vrcholu kopce při západu slunce (pozor aby nebyla moc zima než se dostane pod kalhotky, není nic horšího než když oba mrznou a nemají z toho skoro nic
) nebo si zabékat u pivečka, je lepší když si pořídí akustiku (s kovovými strunami, ne španělku, ta je vážně jen na klasický přístup nebo fingerstyle, případně její flamencová varianta na flamenco, ale to vyžaduje určité základy z klasiky). Co ovšem s těmi, kteří jsou mezi těmito protipóly? Jde o to, že elektrika je vůči měkkým prstům začátečníka šetrnější, ale zase se na ní nenaučí tak snadno pracovat s tónem a mačkat struny jen takovou silou, jakou je to nutné. Akustika zase pro pozdějšího elektrického hráče nemá moc smysl, možná tak do té hospody, neboť se u ní nedá moc laborovat se zvukem. Ten je daný konstrukcí kytary a moc se toho na něm změnit nedá.
) - první rok jsem hrál na elektriku bez komba (nebo jakékoliv zesilovače) a "naučil" (tehda jsem moc necvičil 
) a začalo to být o něčem jiném 
