Jakou basovkou a kombem se nejvíce přiblížit soundu českého popu 60. a 70. let? Tedy kromě toho, že nějaké staré pádlo proženu Mono 50kou do bedny s kiňákem.
Asi před dvaceti lety jsem zvučil jednu country kapelu, basovka ještě s textilem propředenými strunami, či co, zesík předchůdce zmiňovaného, linkou přes trafák ven, ale ten zvuk byl do toho stylu velmi vyrovnaný i plný a prostě super, dlouho jsem do podobných žánrů lepší neslyšel.
Ota píše:Jakou basovkou a kombem se nejvíce přiblížit soundu českého popu 60. a 70. let? Tedy kromě toho, že nějaké staré pádlo proženu Mono 50kou do bedny s kiňákem.
Asi před dvaceti lety jsem zvučil jednu country kapelu, basovka ještě s textilem propředenými strunami, či co, zesík předchůdce zmiňovaného, linkou přes trafák ven, ale ten zvuk byl do toho stylu velmi vyrovnaný i plný a prostě super, dlouho jsem do podobných žánrů lepší neslyšel.
Nejsem si jist, jestli myslim stejny zvuk, ale podle timhle vintage soundem si predstavim JB (prip. PB) pres nejakou lampu..mozna stahnout vysky.
Myslím, jestli v tom taky nehraje roli tlumení strun. Na dnešních basách to už není, ale na starých bývaly ty kryty snímačů a kobylky, říkalo se tomu ashtray, a na těch precissionech speciálně bývaly tlumicí prvky nalepené na vnitřku toho krytu. Docela se dá o tom něco přečíst v příručce How to play electric bass od Carol Kaye (dá se najít na webu). Tam píše, že sama používala plsť (na precissionu) a kolegové s jazz basy pak prý používali houbičku, nejspíš asi molitanovou. Zkracovalo to sustain, ale současně to omezovalo vyšší frekvence a nežádoucí chvění. Nezkoušel jsem (chystám se), ale to by mohlo významně ovlivnit barvu zvuku.
Ještě jsem si poslechnul ty odkazy. Dle mýho názoru: ad Kde ty kytky jsou - zatlumené struny, hra trsátkem někde v blízkosti kobylky; ad Liškovy skladby - tak to je hodně podobný tomu, co hrála právě Carol Kaye. To byl Fender Precission, konkrétně se dá slyšet například ve studiové nahrávce The way we were (B. Streisand). Tedy též zatlumené struny:
Je to prý improvizace okolo předepsané basové linky, ke které se Carol Keye rozhodla během hry při 33. pokusu (!) při studiové nahrávce přímo ze Streisandkou, a který byl použit jako ofic. verze. Alespoň tak jsem se o tom dočetl v předmluvě ke knize The Fender BASS Handook(by Paul Balmer). Je k dostání i v ČR.
