Dovolím si reagovat.
Pokud jsi v zápisu rozpoznal jen dvě délky not, patrně jsi zpíval podle kvadratické notace, která pochází z doby, kdy už byl gregoriánský chorál spíše na ústupu a v úpadku. Tam jsou informace o rytmu skutečně mizerné, jde spíše o zápis intonace. Absence zápisu rytmu je možná z toho důvodu, že nápěvy už byly celkem známé a zpěváci jejich rytmiku znali z tradice. Přesnějším notovým zápisem rytmu jsou neumy (ty klikyháky, které vzešly ze zápisu pohybu ruky "dirigenta").
To, jak se chorál zpíval v době největšího rozkvětu je dnes předmětem bádání hudebních vědců, jelikož autentické záznamy (zvukové) se pochopitelně nedochovaly a tam, kde se chorál udržoval (některé kláštery), prošel tisíciletým vývojem.
Je třeba si rovněž uvědomit, že gregoriánský chorál není svázán metrem, jak je to v dnešní hudbě běžné. Je to hudební vyjádření textu (modlitby) a jeho rytmika (délky not) vychází z mluveného slova a z kontextu. Proto je i jeho zápis rytmiky volnější a interpret jej může přednést dle svého v rámci určitých hranic, které jsou zapsány v notaci. Nutno ovšem podotknout, že každá z neum má svůj přesný hudební výklad a zaznamenává tedy i v rámci možností rytmiku.
Nahlížet na gregoriánský chorál pohledem dnešního hudebníka, který je zvyklý v hudbě od kolébky jasně vnímat rytmus a tempo, které se navíc dá jednoznačně zaznamenat do not a poznámek, je poněkud nešťastné. Je jasné, že zápis chorálu nebude tak přesný jako dnešní zápisy, ale to přece ani být nemusí. Stačí, když poskytuje dostatečné množství informací, které je pro tuto hudební formu potřeba vědět, aby se dalo dílo interpretovat. Ony existují přepisy některých chorálů do klasických not. Podle not přesně zazpívané dílo však postrádá život, je jednoduše sterilní. Podstatnou roli v chorálu hraje právě "dirigent", který pohybem ruky (samozřejmě v souladu se zapsanými neumy) dává jednoznačné pokyny zpěvákům.
Konipas píše:Takže umělec hrající z takového zápisu měl v podstatě volnou ruku v tom, jak bude rytmizovat, ale hádám, že žádné jazzové rytmické šílenosti se tam nevymýšlely a délky not byly spíše nepravidelné.
Nemyslím si, že gregoriánský chorál byl ve svých dobách přednášen umělci. Je třeba mít na paměti, že je to zpívaná modlitba a jako taková neslouží k poslechu, ale k modlitbě
. Rytmizace tedy vychází (jak jsem psal výše) z textu a kontextu. Samozřejmě, že každý si tu rytmizaci trochu mohl upravit a v průběhu staletí se i konkrétní písně vyvíjely co do rytmiky a intonace. Ale přesná rytmika nebyla pro tuto formu tak důležitá, jak ji vnímáme dnes.
Konipas píše:Samozřejmě dirigující osoba musí do jisté míry rozumět zápisu, ale jsou opravdu případy, kdy je rytmus v podstatě tak, jak ho ukáže.
Pokud zápisu rozumí, měl by jej ukázat podle zápisu. To, jestli jej ukáže jinak, je buď z nepochopení zápisu (např. jeho nejednoznačnost), nebo pro to má nějaký důvod (prostě se mu to víc líbí jinak a do díla zasáhne).
Je ovšem jasné, že některé hudební informace, které pro interpretaci současné hudby potřebujeme znát dnes (např. tempo skladby, dynamika, atd.), nebylo tehdy tak potřebné zapisovat, jelikož se odvíjelo od toho, jak tu modlitbu cítil a potřeboval prezentovat interpret.
