Sajmon píše:Ptal jsem se tu na Tokai, budu se ptát nadále na levnější LP.
Narazil jsem na bazaru na zachovalou Epi, podle sériového čísla rok 1996, výroba v Koreji(Unsung Plant). Vypadá až na pár drobností vzhledově v klidu. Ale z nových Epi co jsem měl v ruce jsem moc přesvědčenej o koupi nebyl. Někde jsem ale vyčetl, že starší ročníky Epin byly daleko lepší. Je to pravda, má někdo se staršími ročníky zkušenosti? Jde mi primárně o tělo a krk, hardware a snímače se dají dořešit, pokud by základ za to stál.
Kdyžtak díky moc.
Mám Epi LP Std MIK z roku 95 nebo 96 (někdy zač. 96 kupovaná, rok výroby podle SN jsem nezjišťoval).
Až do nedávna bych na ni přísahal, že aspoň co do kvality dřeva, zvuku, sustainu, je výborná. Bohužel jsem před nějakou dobou zjistil, že se uvnitř nějak uvolnila výztuha krku, takže při poklepu na něj chrastí a při hraní některých akordů i jednotlivých tónů to rezonuje. Nasucho to slyším, jak moc se to přenáší snímačem nevím, mám dojem, že to neslyším. Až budu měnit struny, pokusím se, zda to nespraví dotažení.
Do té doby hrála skvělě, v přímém srovnání se zhruba stejně starým Gibsonem LP Studio nebylo možné říct, která hraje líp. Má obrovský sustain a na sucho je hodně hlasitá rezonancí dřeva, nejen drnčením strun, jak jsem pozoroval i u některých současných Gibsonů, i teď s tou drnčící výztuhou.
Ale mouchy měla od začátku. Orig. snímače jsou použitelné, a ve srovnání s těmi na Gibsonu to nebyl takový rozdíl, ale byly trošku zahuhlanější. A trochu mikrofoničtější (ale únosně i pro live použití, při rozumném gainu a hlasitosti). Jeden z ladicích strojků byl trošičku křivě osazený, ale na první pohled to není vidět a na funkci nemá vliv. Ladění drží dobře. Pražce zatlučené a začištěné na jedničku. Lakování všude OK, kolem spoje a krku možná trošku víc nateklého laku, ale taky je to poznat jen při podrobném zkoumání. Moc dlouho nevydržel přepínač snímačů, asi po 3 letech jsem ho musel vyměnit, nepomohl ani Kontaktol. Podložka pod jackem je plastová a časem při dotahování praskla v půlce, ale na místě pořád drží. Asi ale vyvolává nějaké pnutí, tlak na matku jacku, protože tu je třeba čas od času dotáhnout.
TOM je trochu odlišný od Gibsonu, má stejně jako na dnešních Epi nahoře hlavu šroubu pro otáčení šroubovákem. Dnešní Epi mají i kolečko pro šroubování bez šroubováku, na té mojí ještě nebylo. Chrom vydržel neporušený dodnes, ale z kamenů slezl a ty, co se jich dotýká ruka při palm-mutingu, už mám způlky ubroušené nebo odoxidované (je to pod chromem či niklem asi mosaz). Ale drážka strunu stále drží, aspoň to neřeže ruku.
Jo, a je těžká jak prase, takže asi plné tělo bez komor (nevážil jsem ji, ale přijde mi srovnatelná s Baja Tele, které jsem onehdá zvážil - 4,2 kg). Ten javorový top je skutečně prkýnko, ne dýha, to je vidět přes průsvitný lak na bocích.
Víc mě nenapadá. Jo, kresba na topu nic moc, nevýrazná, ale dobře zrcadlově spasovaná. Ve fotkách našich kytar ji někde s ostatními mými levnými kráskami najdeš (na str. 83).
Edit: Jo, a ještě jsem zapomněl, že tělo je ze 3 nebo 4 nestejně velkých kusů, což je zezadu samozřejmě vidět, a krk zdá se ze 2, spoj je kousek od hlavy, jak bývá zvykem.
