Domácí hraní je, vzhledem k tomu, že bydlím v bytě, takové, že přitom slyším, kdy mluvím, tzn. něco kolem bodu 2. Říkat "ložnicové úrovni" hraní v menším sále je dost slušná demagogie, doporučuju si někdy opravdu v ložnici zahrát...witteck píše: A čo si predstavujete pod takým pojmom "domací hraní", Kefalín?Možná by to stálo za to to definovat, protože si možná každý představí něco jiného... Domácí hraní =
1. slyším i údery trsátka do strun, nebo
2. slyším, když někdo otevře dveře a vynadá mi, že to mám moc nahlas,
3. hraju do hudby linoucí se přes celkem hlasitou hi-fi,
4. mám to tak nahlas, že když chce se mnou někdo mluvit, musí mi napřed položit ruku na rameno a tím mi málem způsobí infarkt, protože jsem ho neslyšel přicházet ani křičet
Ložnicovou úrovní v tomto konkrétním případě myslím hraní převážně přes clean channel v menším sálu vedle velmi tichého a citlivého bubeníka a basáka, pro velmi hlasitostně konzervativní a citlivé publikum, které občas nadává i na mého 15W pidiVOXe Night Train(toho ale hlasitostně dávám někam kolem 11-12h) Takže zjišťuju, jestli podobnou úroveň hlasitosti budu umět nastavit i s velkym drobkem.
Každopádně když jsem F kupoval, zkoušel jsem ho v sále jakéhosi kulturáku, rozhodně dost velký prostor, při hlasitosti na úrovni okolo 10 hodin už mi nebylo zrovna příjemné stát před aparátem na vzdálenosti 5 metrového kabelu.
Jestli ti někdo nadává na Night Traina, tak s F můžeš být v klidu, protože přes něj ty nadávky vůbec neuslyšíš...