Já bych jen poprosil bez toho pána, je mi něco přes třicet, a hlavně ne mistr, na to mám alergii, jediný Mistr je Karel Gott

co se týče Wimmera, ten byl perfektní. Buď si prošel hudebkou a okoukal způsoby učitele, nebo snad musel sám učit. Prakticky všechno, co Černochovi radí, a všechno, co předvádí, je pravda.
Držení smyčce je jen jedno, palec v pozici proti prostředníku. Jiní způsoby držení, např. barokní, kdy se smyčec drží skoro ve druhé čtvrtině smyčce, z něj přirozeně vycházejí, ale klasické držení je základ.
Chtěl jsem napsat nějakou "hlubokou myšlenku", ale nevím jak na to. Začátečníci mají často hodně otázek, jak co držet, jaké hrát smyky, prstoklady atd. Z praxe vím, že hlavní je se při hraní moc nenadřít, a tedy vše kolem by mělo směřovat k maximální přímosti, jednoduchosti. Jako příklad lze uvést postoj při hraní - hodně lidí se u toho různě kroutí, tuhne, zvedá rameno, vytáčí loket, prolamuje zápěstí... proč tak složitě?
Zkusím popsat, jak na to: Stoupněte si, zcela uvolněně, s houslemi v pravé ruce. Rozkročte se na šíři ramen. Levé chodidlo vytočte mírně doleva. Přiložte housle na levé rameno, hlavu houslí ve směru levého chodidla, mírně otočte (svoji) hlavu doleva, zcela nepatrně přiklopte bradu na podbradek, stále housle přidržujte pravou rukou. Volně zvedněte levou dlaň zhruba před obličej (hlava houslí je v tu chvíli někde vlevo od dlaně levé ruky). Podívejte se na dlaň - a tak, jak se na ni díváte, ji vložte pod krk houslí, samozřejmě krk mezi palec a ukazovák. Pravou ruku volně spusťte podél těla. A máte dokonalý postoj, lepší vás nenaučí ani na AMU.
Ale víte, v čem je fígl? V tom, neudělat nic navíc, než jsem napsal. Když se rozkročíte, nesmíte ztuhnout v kolenou. Když vytočíte levé chodidlo, nesmíte zároveň vytočit trup. Když budete posazovat housle na rameno, nesmíte zvednout žádné rameno, nesmíte vytočit páteř, nesmíte se nijak nahrbit ani housle bradou stisknout, ale musíte zůstat stejně uvolnění, jako při základním volném postoji. Když zvednete dlaň, palec nesmí být přitisknutý k ukazováku, v uvolněném stavu je od něj přece pár centimetrů odkloněn. Když vložíte dlaň pod krk, zachovejte rovnou přímku loket-dlaň, neprolamujte zápěstí... a může nastat dalších sto různých problémů, které z přímého a jednoduchého souladu s tělem (pokud se tak dá hra na housle nazvat, protože upřímně - pro lidské tělo je to něco dost nepřirozeného) udělají houslistovi hotovou mučírnu. V zásadě se jedná o to, že v celém tom procesu to, co jste už jednou správně udělali, nesmíte změnit pod tlakem ostatních "prvků sestavy" - a to je to těžké. A to jsme ještě nenasadili smyčec, nezahráli žádný tón... Proto právě vždycky doporučuji odborné vedení, hlavní náplň učitele je vlastně jen předvést relativně jednoduchý pohyb a pak hlídat, aby byl prováděn naprosto přesně. Bez takového koučování to pak dopadá nemastně neslaně. Já se v žádném případě nijak nechci povyšovat a nezatracuji lidi, kteří se o vlastní vůli chtějí sami naučit hrát na housle, ale o to víc mě mrzí, když vidím houslistu, který má ke hraní evidentně vlohy - správně intonuje, rytmus super, prsty mu běhají - to vše se naučil sám. Ale je pokroucený, ztuhlý, pomáhá si prolamováním kdejakého kloubu, a lije z něho jak z brigádníka v létě.
Pokud máte dotaz ohledně houslí nebo hry na housle, pošlete klidně SZ. Ohledně smyčcce samozřejmě taky :O)