Posloucháte někdo? Líbí?
Pro mě je to jedno z mých nejoblíbenějších hudebních uskupení současnosti. Oceňuju i to, že je to poměrně velká kapela a jejich hudba, zdá se mi, občas směřuje i do blues až jazzu. A Nick Cave? To je prostě magor, v dobrém slova smyslu - jeho texty jsou prostě bomba
btw: Byl jste někdo v listopadu v Praze na koncertě?
Povedený určitě je, v porovnání s ostatníma mě ale tolik nenadchlo, dost mi tam chybí nějaká svižnější písnička (živý podání Jubilee Street bylo ale úplně jiný - místy jsem pochyboval jestli už se nejedná spíš o metalový koncert)
Cave jsem měl hodně rád. Poslední desku jsem slyšel, nějak moc mě nazaujala a teď když jsem ji hledal na PC, nemohl jsem ji najít. Což může znamenat jenom dvě věci, buď že jsem se uklepl a omylem ji smazal, nebo že mě vůbec nebavila a smazal ji cíleně. Výsledek je kupodivu stejný. Abych pravdu řekl, poslední desky už byly dost na jedno kopyto. Daleko lepší mi přijde jeho další "souběžný" projekt Grinderman.
Nejraději mám od něj desku Your Funeral My Trial. Taková The Carny je neuvěřitelnej pohrební marš:
Kupodivu jsem nikdy nepřišel na chuť Birthday Party.
Edit: Ještě taková perlička. Moje žena si z těch víc než tisíc cedéček, co máme doma, pouští jenom dvě (když opominu klasiku). Jednu desku od Starsailor a ta druhá je Murder Ballads od Cavea. Ale netuším, jestli je to nějaké doporučení, protože mně zrovna tahle deska přijde od něho jako slabší.
Od Nicka mám rád The Good Son, s kolegou jsme jí vždycky sjížděli na Vánoce. Grinderman se mi taky líbí mnohem víc, než poslední deska, která mi přes všechnu tu chválu přišla nezajímavá..
Ale největší řežba je Loverman. To je tak temná a brutální skladba..
Jestere, schvalne vyuziju doporuceni tve zeny a ty Murder Ballads vyzkousim. Moje znalost Caveovy diskografie je velmi chaba, tak si rad rozsirim obzory (mozna i kvuli neschopnosti srovnavat s jinymi deskami me ta posledni tak bavi, i kdyz bez ohledu na to mi proste sedla do aktualni nalady).
"Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda."
Já nevím Nero, co jsi slyšel a co ne. Kdybych měl doporučit tak kromě mého oblíbeného by to ještě bylo:
Tender Prey, Henry´s Dream a z těch posledních na jedno kopyto bych asi zvolil The Boatmans Call.
Cave je fajn. Vidim to podobne jako Jester, posledni alba me moc neberou. Bavi me vsechna alba po Boatmans Call, pak uz je to takovy jalovy. Nejvic se mi libi asi nejznamejsi deska Henry's Dream (hlavne kvuli neskutecne Papa Won't Leave You Henry), rad mam i Let Love In (Red Right Hand, Do You Love Me?). Taky album coververzi Kicking Against The Pricks je hodne povedeny.
Doma mam jen vyberovku The Best of Nick Cave and Bad Seeds, ktera je skvela. Neni tam jedinna slaba skladba. Mrzi me na ni jen absence uz zminene Papa Won't Leave You, Henry.
Birthday Party me moc nebavi. Prvni album Grinderman je fajn, druhe jsem neslysel.
Koncert jsem nikdy nenavstivil, chystal jsem se na nej trikrat a trikrat to neklaplo.
Ovsem co me z Cava vzalo nejvic je jeho knizka "A uzrela oslice andela". Vzalo me to poprve nekdy v sedmnacti a pak i podruhe nekdy pred trema, ctyrma rokama. To je narez jako prase. "Smrt Zajdy Munroa" je knizka typu precist a zahodit, ale "oslice" je jedna z nejlepsich knih co jsem kdy cetl.
Doporucuju i zivotopis - Bad Seed - zle seme: Zivotopis Nicka Cavea. Poutavy cteni a pro Caveovy fandy povinnost. Jedna z nejlepsich muzikantskych biografii co jsem cetl.
Při tanci nesmiju byt žadne prostoje
a hrať se musi aji na levne nastroje.
Jester píše:Já nevím Nero, co jsi slyšel a co ne. Kdybych měl doporučit tak kromě mého oblíbeného by to ještě bylo:
Tender Prey, Henry´s Dream a z těch posledních na jedno kopyto bych asi zvolil The Boatmans Call.
Prvni dve zminene jsem si od tebe uz kdysi spolu s funeral/trial nechal doporucit. Zkusim boatmana a ty balady
"Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda."
jastud píše:
Ovsem co me z Cava vzalo nejvic je jeho knizka "A uzrela oslice andela". Vzalo me to poprve nekdy v sedmnacti a pak i podruhe nekdy pred trema, ctyrma rokama.
Nikdy jsem nenašel odvahu si ji přečíst podruhé. Je to deprese přetavená do písmen. Aspoň pro mě.
Ta knizka je opravdu peklo, ale presto je vynikajici.
Nero: cokoliv od From Her to Eternity po Boatmans Call stoji za poslech. Chybu neudelas s nicim z toho. Kazda deska je trochu jina, ale vsechny jsou dobry.
Při tanci nesmiju byt žadne prostoje
a hrať se musi aji na levne nastroje.
Koncert mi bohužel utekl, podle recenzí to musela být paráda. 
