Dream Theater

[TakJakyhoMeZnas]

[ZH6]

Ahoj,
nejsem moc fanoušek Dream Theater, sem spíš do blues, ale hrozně se mi libí skladby Repetance a Best of Times. Nemohli byste mi doporučit nějaký spíš pomalejší věci od nich, co nejmíň metalový
Dík

[grapefruit.moon]

Zdravíčko
Zkus One Last Time, The Spirit Carries On, Misunderstrood, Disappear, The Answer Lies Within, I Walk Beside you, The Ministry of Lost Souls, Wither a Beneath The Surface.

[TakJakyhoMeZnas]

tak beneath the surface rozhodně ne...

spíš space-dye-vest, lines in the sand, trial of tears, možná goodnight kiss (pomalá, ale nebere mě)

[ZH6]

Díky,
pěkný, akorát mi všude chybí nějaký to chutný sólíčko jako v The Best of Times...

[Trey]

Hollow Years, živou verzi z Budokan. Ale pokud překousneš že to bude víc metalu, tak za vrcholné album DT se považuje Metropolis Pt.2 Scenes From A Memory a 20 minutová skladba A Change Of Seasons

[ZH6]

Živá verze Hollow Years je pecka! parádní sólo!
EDIT:

[zyglrox]

Pokud Ti jde o blues, zkus skladbu Silent man z živáku Live Scenes from New York. Je tam malá improvizace, která jde do lehkého blues.

[kunec]

Silent man byl na předposledním koncertu ve Vídni nejlepsi kus, ktery zahráli
Petrucci hrál na akustiku Taylor, pecka


Sent from my iPad using Tapatalk HD

[zyglrox]

[Nero]

Slibný výkop, snaha vytvořit velké očekávání - no, uvidíme koncem ledna, co z toho vyleze. Zatím se těším.

[Nero]

Před chvílí jsem doposlouchal The Astonishing, tak se pokusím shrnout první dojmy

Celkově asi dost záleží na tom, s jakým očekáváním člověch do poslechu jde. Pokud to vnímá jako další "běžnou" prog metalovou desku v diskografii DT, pravděpodobně nebude spokojen - je to hodně dlouhé, je to relativně monotónní, je tam málo prostoru pro to, aby vynikly instrumentální výkony a texty jsou vlastně docela "cheesy". S tímhle nejde být spokojen.

Pokud k tomu ale přistoupí tak, že jde o "rockovou operu", kterou shodou okolností napsali a nahráli lidi z DT, může být výsledný dojem dost jiný. Musí se počítat s tím, že tam je velká snaha vytvořit něco monumentálního a "epického", která se snadno promění v pocit přehnané patetičnosti a "cheesiness" (sakryš, jaké je pro to správné české slovo?). To tam prostě je. A výsledkem je něco ve stylu rockových oper Arjena Lucassena (Ayreon). Avšak s jedním zásadním "nedostatkem", a to že vše zpívá LaBrie, tudíž se blbě odlišují postavy.

Určitě je třeba na začátek říct, že Petruccimu nelze upřít, že do celého díla musel vložit hodně úsilí, ať již jde o vytvoření příběhu se vším okolo nebo napsání hudby a textu, za které je z největší části odpovědný on (spolu s pomocí Rudesse). Obecně mám pocit, že kvalita rostla s časem - cca první třetina byla dost nemastná, neslaná, pak mě to začalo bavit víc. V první třetině jsem měl hudebně trochu problém i s tím, že jsem skoro u všeho měl pocit, že slyším střípky skladeb ze starších desek DT, což jsem zrovna nechtěl, to se pak vytratilo. Nicméně se vše drželo pořád ve stejném stylu, trochu větší diverzitu bych ocenil spíš.

Přiznám, že při prvním poslechu jsem se soustředil hlavně na "příběh", tedy na texty, a hudební výkony kolem zpěvu jsou pro mě kvůli tomu zatím trochu zamlžené, takže je nemůžu řádně hodnotit. Pokud jde o ten příběh - no, základní premisa je poněkud úsměvná, faktický děj pak ne moc objevný, v podstatě pohádka pro dospělé ve zcela standardním provedení (což ale v zásadě nevadí). Na textech se to bohužel projevuje tím, že v nich nejde hledat nic moc hlubokého a v některých okamžicích jsou skoro až dětinské. Verše "As a child behind the palace walls | Often times I'd search its secret halls | And hope that I would find | A treasure cast aside | I came upon the greatest gift of all | My music player" mě rozesmály až moc... Děj mě ale postupně dokázal vtáhnout, i když kýčovitost závěru mě zase poněkud zklamala.

Suma sumárum - Je to pro mě nejzásadnější výtvor v historii DT, jak Petrucci tvrdí? Ne. Je to pro mě deska na úrovní 6DOIT nebo Scenes? Bohužel ne. Je to zajímavý hudební počin? Myslím, že docela jo. Jen to pro mě není běžná součást diskografie DT, spíš taková bokovka, kterou vydali pod svým jménem, aby si splnili klučičí fantazie. A na tom není nic špatného...

EDIT: Jo a ještě jedno malé nevýznamné plus - udělalo mi radost, že některé kousky tam nahrála pražská filharmonie

[zyglrox]

Mohli by takto nahrát celé album a obsadit i více postav.