O co jde?
V prvé řadě o speciální struny (zatím znám jen D'Addario EXL280, GHS BASS BOOMERS Piccolo a Ken Smith Bass Burner Piccolo), které jsou laděny o oktávu výš, než standardní basa.

Jak jsem se k tomu dostal?
V novém projektu, který startuji ještě s jedním kolegou jsem přijal roli netradičně pojaté baskytary (podrobnosti si zatím nechám pro sebe, přeci jen je to zatím v zárodku). Doposud jsem tedy hojně využíval zvýšení o oktávu pomocí krabičky (EHX Micro POG). I přes to, jak je krabička úžasná a stěží najde konkurenci, stále je to ještě chemie a na zvuku je to znát. Úplnou náhodou jsem při brouzdání na stránkách D'Addario (hledaje co nejměkčí struny) narazil na "dvacítky" a následně si všimnul jejich ladění. Dohledal jsem nějaká YouTube videa, jedny na zkoušku objednal, vyzkoušel a bylo rozhodnuto. Na čtyřstrunce přecházím dlouhodobě na toto ladění (pětku mám stále v záloze ve standard ladění).
Jak se na to hraje?
No, dost jinak. Technika se dá použít basová (hra prsty, slap, atd.), ale zároveň už i kytarová (např. strumming). Struny jsou o dost tenčí a prsty zvyklé na standard basu dostávají ze začátku docela zabrat. Nejvíce se to projeví na nejtenčí struně, která už není opletená. Co tím tedy vůbec získám? Hlavně zvuk celkem nesrovnatelný s ničím jiným. Díky té dlouhé menzuře to má pevné spodky a přesto to už není basa, ale ani ještě kytara.
Pár videí, než budu mít nějaká vlastní (dokopu-li se vůbec někdy