Alba roku 2014

[Jester]

Možná trochu brzy, ale nudím se v práci. Tak piště, co vás zaujalo/nezaujalo.
Za mě:

Nejlepší desky
V abecedním pořadí:
Tina Dico - Whispers - můj letošní velký objev

Imogen Heap - Sparks - všechny desky od ní jsou výborné, neuvěřitelná studnice nápadů

Opeth - Pale Communication - loňská deska se mi ale líbila víc

Weezer - Everything Will Be Alright In The End -klasika, jejich desky jsou si hodně podobné, ale vždy mají dobré melodické nápady

Zklamání roku
Anathema - Distant Satellites - né že by to byla špatná deska, jenom, jak někdo trefně poznamenal, klidně to mohlo být druhé CD k Weather Systems, vadí mi nulový posun v tvorbě

The Veronicas - po dvou takřka geniálních řadovkách jsem čekal, že se holky teda víc vyznamenají. Chybí zde ty jejich zázračné melodie, které se okamžitě zažerou pod kůži, chybí nutkání se zvednou a začít křepčit, nudná deska, nedokázal jsem ji doposlechnout do konce.

Co mi zůstalo v PC
Tím mám na mysli, že to nejsou takové s****y, abych to smazal:

Afghan Whigs - Do To The Beast
Tori Amos - Unrepentant Geraldines
Abba - Live At Wembley Arena
Cynic - Kindly Bent To Free Us
J Mascis - Tied To A Star
Lisa Gerald - Twilight Kingdom
Lunatic Soul - Walking On A Flashlight Beam
Steve Nicks - 24 Karat Gold
Tea Party - Icon (to je ale kompilace)

Starší vlákna
2013
2012
2011
2010
2009

[rotten77]

Já jsem toho letos moc nezaznamenal, ale desky, na které si vzpomenu (takže jako jediné mají právo tu, za mě, být ):

Bratři Orffové - Šero
Vyšlo sice 11. 11. 2013, ale dá se počítat do roku 2014, protože jsem to "objevil" až v lednu
Můj kámoš o téhle desce tvrdí, že je to skvělej soundtrack k sebevraždě. No, možná má trochu pravdu, má to takovou potemnělou náladu. Na druhou stranu je to ale strašně osobitý. Skvělý texty, zvuk, ... Prostě všechno šlape jak má. A když pak v létě na koncertě začnou zpívat o studeném větru z hor a on fakt začne foukat a po skončení songu zase přestane, ...
http://bratriorffove.bandcamp.com/

LETO - Zbytky ozářených ploch
Leto mě hodně překvapili. Takovou pecku jsem od nich neočekával. Opět hodně osobní. Někdy to zní trochu neumětelsky, ale jak do toho člověk pronikne, tak ho to nepustí
http://www.silver-rocket.org/katalog/le ... nych-ploch

[tele.kom]

Pro mě byl tenhle rok ve znamení víceméně hlavně hrozně průměrných a nezajímavých desek.

Co se povedlo
Ben Howard - I forget where we were
Je to melancholie, asi ne uplně pro každýho, ale já mam Bena Howarda hodně rád. Skvělý kytarista i písničkár.

Lana Del Rey - Ultraviolence
Obdivuju, že popová superstar typu Lany Del Rey si bez mrknutí oka vydá surf rockovou desku u který je předem jasný, že nebude mít ani zdaleka takový prodeje jako její předchůdce. Každopádně je to kvalita, desku produkoval Dan Auerbach z Black Keys a odvedl tu mnohem lepší práci než u svojí vlastní kapely.

Btratři Orffové - Šero
Bratry Orffy jsem objevil teprve letos, ale zařazuju je mezi to nejlepší co česká hudební scéna nabízí.

Co bylo dobrý
Thom Yorke - Tomorrow's Modern Boxes
Já jsem hlavně rád, že se Thom vrátil k trochu popovějšímu a lépe stravitelnýmu písničkářství. Musím uznat že elektronické experimenty Atoms For Peace a TKOTL nebyly zrovna můj šálek čaje, tohle je sice pořád hodně elektronika, ale je to ta spráná kombinace experimentování a melodičnosti

TV On The Radio - Seeds
Zatím jsem slyšel pouze jednou, ale nezklamali. Možná se později rozepíšu

Co byl průměr/zklamání
Alt-J - nuda
Jack White - Jack White je trochu někde jinde, než byl v období White Stripes a té příměsi country které momentálně v jeho albech dost převažuje, nejsem moc velký fanoušek
Foo Fighters - po Wasting Light jsem očekával velké věci a tohle byla naprosto nezajímavá obyčejná rocková deska se zajímavými momenty které by se dali spočítat na pár prstech. Dokument který desku doprovázel na HBO byl zajímavější než to samotné album.
Black Keys - NUDA
John Frusciante - jak já jsem tady toho chlapíka zbožňoval, ale jeho hudbě v posledních třech letech naprosto nerozumím

Pink Floyd - nechci říkat že to bylo zklamání, bylo to přesně to, co jsem očekával že to bude, což znamená instrumentálky z období High Hopes, ale pořád si tak říkám, že High Hopes bylo tak nějak lepším rozloučením a možná že slovy "The endless river, forever and ever" měli PF svojí kariéru zakončit

[jastud]

Letos nevyšla výborná deska o které bych věděl. Tyhle jsem si koupil/dostal a je to zklamání vedle zklamání.

Bratři Ebeni - na pomezí parodie, dvě dobré skladby. Škoda takové kapely.
Lenka Dusilová - naleštěné jakože umělecké nic
Jack White - poslouchat se to dá, ale nemá to koule. Blunderbuss je o třídu lepší
Tomáš Klus - česká deska roku? Asi jo, ale pokud je tohle album roku tak to o tom roce nic moc dobrého neříká.
Aivns Naked Trio - pěkná deska, ale Parisian Jazz to není


Bob Dylan nové album nevydal...


Je ale fakt, že nemám moc času na systematické sledování nové muziky. Určitě vyšla nějaká deska ze které bych šel do kolen, ale nevím o ní.

[DenisEr]

mě se fakt moc líbí celá deska Rock or Bust od AC/DC - je na ní vidět, že se během 40 let nijak nezměnili, což je pro mě velký plus.. prostě v ní je všechno co AC/DC charakterizuje .. jediný co mi tam chybí je Malcolmův hlas.. a zdá se mi docela krátký.. jinak pecka

co mě fakt zklamalo bylo Scare Force One od Lordi... z celýho alba se mi zalíbily jen 2 skladby.. jinak fakt docela nuda... hlavně kytarový sóla byly podle mě odfláknutý

[Nero]

Takže co přinesl rok 2014 mé knihovně...

Afghan Whigs - Do to the Beast
Příjemný poslech, ale za staršími deskami zaostává.

Anathema - Distant Satellites
Souhlas s Jesterem - slušná deska, ale nic nového, žádný posun.

Animals as Leader - The Joy of Motion
Minimálně v mém případě se AaL nedaří překonat první desku, která působila v době vydání jako zjevení.

Casualties of Cool - Casualties of Cool
Příjemně odpočinková bokovka Devina Townsenda a Che Aimee Dorval. Určitě to není deska roku, ale jsem rád, že to vyšlo. Jediné, co mi tam chvílemi kazí dojem, je poměrně velká stylová roztříštěnost.

Crippled Black Phoenix - White Light Generator
Velmi dobrý (post) rock. Pokud neznáte, doporučuju k poslechu.

Cynic - Kindly Bent to Free Us
Uff - Cynic ve mě vůbec nezanechali nějakou vzpomínku na poslech. Nebýt toho, že teď procházím knihovnu, nevzpomněl bych si, že něco vydali. To není dobré znamení.

Devin Townsend Project - Z2
Pokračování Ziltoida - je třeba říkat víc? Koho tahle hudba na hraně geniality a bláznovství baví, rozhodně si sežeňte. Pokud nejste na nadsázku a chvílemi přehnaný patos zvědaví, nechte to plavat.

Evergrey - Hymns for the Broken
Zklamání. Jestli si Cynic nepamatuju, tak u Evergrey moc dobře vím, že mě to nebavilo, protože tam není vůbec nic nového a snad i chybí prvky, které dřív dělali tuhle (prog)metalovou kapelu jasně rozpoznatelnout.

Flying Colors - Second Nature
Portnoy, Morse, Morse, McPherson, LaRue - kvalita zaručena. Tahla deska mě baví o něco víc než debut.

John Butler Trio - Flesh & Blood
Vlastně to není špatná deska, určitě mě baví víc než April Uprising, ale ještě bych od JB & spol. čekal trochu víc.

Leonard Cohen - Popular Problems
U Cohena asi nemůže už nic překvapit - kromě samotné informace, že stále vydává novou hudbu

Lunatic Soul - Walking on a Flashlight Beam
V rámci produkce LS (a Riverside) asi spíš průměr či lehký podprůměr.

Mastodon - Once More 'Round the Sun
Tuhle kapelu neposlouchám moc často, dá se říct, že to je na hraně toho, co z hlediska agresivity v hudbě zvládám. Ale tahle deska mě hodně baví.

Opeth - Pale Communication
Ať už se posluchači líbí nebo ne, jakým směrem se Opeth vydali, tak z hlediska kvality jsou nové věci minimálně stejně dobré jako ty staré. A mě ta nová poloha baví.

Pain of Salvation - Falling Home
Velmi čerstvá deska vlastních akustických coverů. Nevyčnívá ani směrem nahoru, ani směrem dolů, poslech to je dobrý.

The Pineapple Thief - Magnolia
Sice už to je delší dobu, co Magnolia vyšla, ale pořád na ní nemám jasný názor. Je z toho poznat, že jde o PT, ale ty charakteristické prvky už nejsou tak výrazné, a to mi přijde jako škoda. I tak je to ale kvalitní hudba.

Sólstafir - Ótta
K této desce jsem se dostal jen pár dní zpět, takže ji nemám moc zažitou, ale rozhodně mě hodně zaujala. Velmi kvalitní post-metal v islandském pojetí.

Transatlantic - Kaleidoscope
Morse, Portnoy, Stolt, Trewavas, klasický prog. Z discografie Transatlantic mě baví asi nejvíc.

Triggerfinger - By Absence of the Sun
Pro mě velmi subjektivně deska roku, i když vlastně nepřináší nic extra nového a i z hlediska hudebních výkonů se dají najít lepší kousky, ale prostě mě baví. Kvalitní belgický stoner rock, i když už ne tak moc "stonerovitý" jako starší desky.

Yann Tiersen - Infinity
U Tiersena mám asi radši jeho "popovitější" věci z doby, kdy dělal soundtracky. Hudba to je dobrá, ale zas tak mě nebere.

[bambas]

Tak protoze jsem tenhle rok moc nesledoval - posloucham hlavne skladby nasi kapely, ze jo..., tak toho bylo malo. Ale za me:

Devin Townsend - Z2.
Byl jsem pln ocekavani, ze se ponese v duchu Ziltoida jednicky a tak jsem k albu pristoupil. To byla chyba. Na prvni poslech mensi zklamani. Na druhy poslech (konecne v klidu) odpal az do pekla - proste super aranzma, spousta hostu, stridani stylu, zkratka Devin tak, jak ho mam rad.

Pink Floyd - Endless River.
No, poradne nevim, co si o ty desce myslet. Spis mi to prijde jako Gilmourova solovka.

In Flames - Siren Charms
S kazdym albem lepsi.

Arch Enemy - War Eternal
Velice prijemne prekvapeni po obavach z nahrady za Angelu!

Body Count - Manslaughter
Tahle kombinace proste nezklame Body count mi vzdycky vyloudej usmev na tvari. Dobre se to posloucha, je to chytlavy.

Black Label Society - Catacombs of the Black Vatican.
Nic jinyho jsem od nich necekal, zadny prekvapeni, zadny zklamani, proste Wilde. Ale prijde mi, ze uz by mohli prestat delat sami sobe revival

Anthrax - Anthems
Pri tomhle si klidne necham projet anal.

Tak tyhle desky jsem zakoupil tenhle rok - diky tomu, ze jsem je nahodne objevil, protoze jsem vubec netusil, ze budou neco vydavat (krome devina a floydu).
Mrzi me, ze jsem urcite propasl nejaky pekny progressive rock/metal desky, nebo neco ve stylu King Crimson, apod.

[kulatejvobdelnik]

Moc novyho jsem toho letos nenaposlouchal, ale aspon neco:

In Flames - Siren Charms
- In flames je moje srdcovka, ale tohle album me moc nechytlo; nuda

Stroy - Adam Reborn
- paradni debut "noveho" ceskeho tria

Aneta Langerova - Na Radosti
- Parada; jednotlivy skladby maji skvelou atmosferu - trochu mi to pripomina Baromantiku bez elektronicky onanie

Pitch Bender - Peace in Emergency
- super album; citim tam trochu stinga z obdobi okolo Summoner's Tales, takze me to nemuze nebavit .-)

[necibici]

Arch Enemy - War Eternal
Hammerfall - (r)Evolution
Mastodon - Once More...
Obituary - Inked In Blood
Triptykon - Melana Chasmata

[wikxzen]

Měl jsem cca. měsíc na to, abych dohonil celoroční výpadek. Do začátku listopadu jsem se de facto o nic letošního nezajímal. Ale už mám v tom celkem za sebe jasno. Okomentoval bych snad jen, že mě velice překvapila deska od Interpolu, tak jak jsem je moc nemusel, nebo si nenašel k nim cestu, tak letošní placka El Pintor se mi velice líbí. Desky od japonských Mono; znovu mě přesvědčili o tom, že mají neskutečný smysl pro detaily a nálady - pro mě není lepšího uskupení v tomto žánru v současné době. Dále mě letos nadchly i všelijaké drone, noise, avantgardní nahrávky (Pharmakon, Møster!, Mamiffer, Wrekmeister Harmonies(!), The Body & Haxan Cloak...), které každý nezkousne či nevydrží poslouchat až do konce. Díky za ně!
Pro Marka Lanegana mám slabost odjakživa, opět kvalitní deska i s výtečným EP. A rád se opakovaně vracím k nové desce od Elbow. Od Earth jsem původně očekával méně roztěkanou a neučesanou desku jako byly poslední předchozí dvě alba, ale nakonec jsem došel k tomu, že tato cesta (byť částečně se vrací k původnímu stylu alba Pentastar například) nemusí být špatná. Ale budoucnost prozradí víc. Album od Swans M. Giry drží stále vysoký standard poslechového zážitku i letos.
Zklamáním jsou pro mě především práce mých oblíbených Sunn O))) s různými interprety. A ostatní desky ve zbylých dvou kategoriích se mi moc už nechtějí hodnotit, tam je to téměř song od songu.

Celá deska je skvělá:
Earth: Primitive and Deadly
Elbow: The Take Off And Landing Of Everything
Interpol: El Pintor
Mamiffer: Statu Nascendi
Mark Lanegan Band: Phantom Radio + No Bells On Sunday (EP)
Mono: Rays Of Darkness
Mono: The Last Dawn
Pharmakon: Bestial Burden
Møster! - Inner Earth
Swans: To Be Kind
The Body & The Haxan Cloak: I Shall Die Here
Wrekmeister Harmonies: Then It All Came Down (+ You've Always Meant So Much to Me)

Polovina (nebo třetina) desky je slušná:
Boris: Noise
Crippled Black Phoenix: White Light Generator
Mogwai: Music Industry 3. Fitness Industry 1.
Old Man Gloom: The Ape Of God
Pixies: Indie Cindy
Sunn O))) & Ulver: Terrestrials
Scott Walker + Sunn O))): Soused
Shellac: Dude Incredible
The Afghan Whigs: Do to the Beast
Thurston Moore: The Best Day

Z různých důvodů nazaujaly:
Brant Bjork: Black Power Flower
Dirty Beaches: Stateless
Einsturzende Neubauten: Lament
Foo Fighters: Sonic Highways
Melvins: Hold It In
Monster Magnet: Milking the Stars: A Re-Imagining of Last Patrol
Oneohtrix Point Never: Commissions I
Orange Goblin: Back From The Abyss
Primus: Primus & The Chocolate Factory
Rosetta: Flies to Flame
The Smashing Pumpkins: Monuments to an Elegy

[Miloš V.]

AC/DC - Rock Or Bust - AC/DC po šesti letech odvedli svůj standard, tentokrát s absencí doprovodného kytaristy Malcolma Younga, jeho absence na nahrávce je poznat, ale nejde o žádnou nenahraditelnou ztrátu (jeho synovec Stevie Young ho nahradil se ctí). Záleží na vztahu posluchače ke kapele, kdo AC/DC nemá rád, Rock Or Bust ho nepřesvědčí, ale fanoušek zklamán nebude. V jejich diskografii je řada lepších položek, ale nejhorší není ani zdaleka. Průměr v rámci diskografie AC/DC, to znamená kvalitní hard rock. Není tomu moc co vytknout, ale deska roku to není.

Arakain - Adrenalinum - Arakain je jedna z nejelepších českých kapel, co se týče hraní naživo, a podle mně jednička české metalové scény. Opět nejde o nic signifikantního v rámci diskografie (tak, jako byl třeba předminulý Restart), další řadovka na způsob té předchozí. Není to špatné album, ale v rámci nové éry kapely (po odchodu zpěváka Aleše Brichty) jsou i lepší. O thrash metalových nářezech z první poloviny 90. let ani nemluvě. Tohle je taková zajímavá paralela se zmiňovanými AC/DC.

Bruce Springsteen - High Hopes - divím se, že nikdo nevzpomenul tohle album. Podle mého mínění parádní deska (byť ne dokonalá). Poměrně silný materiál (nové věci, stejně jako šuplíkové, případně léta koncertně hrané, ale dosud nenahrané), řada nových postupů, mnohdy překvapivé aranže, perfektní instrumentální výkony Bruce Springsteena i celého E-Street Bandu, hostování Toma Morella ve většině skladeb. S klidným svědomím to zařadím mezi 5 nejlepších Bossových desek, což je po 45 letech na scéně obdivuhodné. Pokud by se měla vybrat deska roku, tak je to asi nejžhavější kandidát.

Coldplay - Ghost Stories - deska roku pro mně v kategorii zklamání. Po neslané nemastné Viva La Vida přišlo o něco lepší Mylo Xyloto, ale Ghost Stories na něj bohužel v mých očích nenavázalo a Coldplay u mně zcela propadli. Na desce není jediná věc, co by se mi líbila. Odpad, nedoporučuji, do budoucna už jim moc nevěřím.

Foo Fighters - Sonic Highways - snad nebudu moc neobjektivní, Foo Fighters jsou má nejoblíbenější současná kapela. Takže z desky jsem nadšen. Každému muselo být asi jasné, že předchozí, po všech stránkách dokonalou desku Wasting Light překonat nepůjde (ne hned další řadovkou), tak na to prostě rezignovali a udělali desku koncepční (včetně filmu). Mně osobně se album začalo líbit asi až se třetím nebo čtvrtým poslechem, ale dostal jsem se do stádia, kdy už nevynechám jedinou skladbu. Nejraději mám What Did I Do/God As My Whitness a Outside, první singly také výborné, možná subjektivně mírně slabší je závěr, ale od ostatních na něj slyším samou chválu, takže asi dobré. Deska roku? Hned po Bossově High Hopes.

Jack White - Lazzaretto - je třeba se smířit s tím, že je to jinde než The White Stripes. Ale nejsem si jist, zda je to i horší. Na naše poměry to není právě mainstream... Nicméně deska se mi líbí a rád si ji poslechnu opakovaně. Ty vlivy blues, country a dalších stylů jsou někde lepší, někde horší. Ale i ta snaha experimentovat je mi sympatická. Za mně velký palec nahoru, byť to deska roku není.

Jasná páka - Černá deska - ztřeštěný nápad, resuscitovat legendu undergroundu po třiceti letech a vydat studiovku nových (!) skladeb. To prostě už ze zásady nemůže fungovat. Nechápu jak, ale tady to nějak funguje. A to i dost dobře. Nakonec dobrým tahem je i angažmá zpěváka a showmana Petra Váši. Jsou to prostě nové písničky Jasné páky, o 30 let zkušenější. Líp to asi popsat nejde.

Johny Marr - Playland - nové album mého velkého oblíbence jsem paradoxně zatím nenaposlouchal dostatečně. Komentáře se zatím zdržuji.

Judas Priest - Redeemer Of Souls - kvalitní novinková deska zásadní kapely NWOBHM, nejsem až tak skalní fanda, ale album se mi vcelku líbí, změna v sestavě mi nijak nevadí. Celkově vzato je to pro mně ale značně nevýrazné album, které si nezaslouží kritiku, ale zároveň není moc co chválit...

Lana Del Rey - Ultraviolence - poměrně jednoznačné zklamání. Všichni pějí na Lanu ódy, já jí nějak nemůžu přijít na chuť. První album jsem měl zaškatulkované neutrálně, druhé víceméně taky a třetí desku musím bohužel hodit do podprůměru. Jednoduchý komentář - nebaví mě to. Není to ale taková bída, jako Coldplay.

Lenka Dusilová a Baromantika - V hodině smrti - docela dobrý, předchozí deska se mi líbila možná o trochu víc, ale je to subjektivní, dost možná to je tím, že jí mám prostě víc naposlouchanou. K tomu, abych to nějak soudil, nemám naposloucháno až tolik.

Lenny Kravitz - Strut - po delší době opravdu vzpruha pro Lennyho tvorbu. Poslední roky mi přišlo, že vařil z vody, spíš jen udržoval svou hvězdu, ale desky nebyly nic moc. Tahle je po letech zase skvělá. Upřímnej rock'n'roll,nezaměnitelný Kravitzovský rukopis, takže opět dlouholetá hvězda, který přidala do (poměrně) obsáhlé diskografie dost výrazný zářez.

Melvins - Hold It In - Melvins jsou srdcovka, každou jejich desku (které vydávají pomalu každý rok) si poslechnu rád a těším se na ni, a oni mě nikdy nezklamou. Grunge-sludge-stonerrocková legenda, které Cobain a Novoselic dělaly bedňáky, vydává každoročně album ,které nezklame. Underground to sice je, ale není to i tak neuvěřitelné?

Mňága a žďorp - Made In China - album se nahrávalo v Číně, to ví po rozsáhlé kampani snad už každý, ale znát to na něm není vůbec. Co je pozitivní, je to, že to opět po letech obsahuje opět všechno, co je pro Mňágu typické, textové experimenty, ve kterých se Petr Fiala necítil nejlépe, tu nejsou, a jak Fiala, tak celá kapela se zde představuje ve špičkové formě, zvuk je tomu koncertnímu blízký tak, jak to jenom jde (což bylo ale dost kritizováno), za mně upřímná spokojenost. Nejoblíbenější skladby - Ulice vdov, Perfektní cíl. Singl Rodné lány pak stavím bez váhání po bok nejzásadnějších hitů jako Hodinový hotel, Nejlíp jim bylo či Spaste svoje duše, a to je mylšeno jako obrovská pochvala. Domácí deska roku.

Morissey - World Peace Is None Of Your Business - velmi povedený počin mého velkého oblíbence (bohužel v současnosti bojuje se zdravotními problémy, držím palce). Je to prostě 'nový Morissey', vzhledem k mému vkusu od něj nic co by se mi nelíbilo ani nemůže vzejít. Tato deska je potvrzením povedené předchozí. Je to ale přesně ta sféra desek, ze kterých bohužel deska roku nebude. Na to je moc nenápadná. O to ale lepší.

Mike Oldfield - Man On The Rocks - v knihovně mám, ale slyšel jsem to jen jednou. Ani nevím proč, zda je to špatné, nebo nevýrazné, nebo jsem jen neměl náladu, nevím...

Neil Young - A Letter Home - taková deska pro radost, prakticky bez ambic, akusticky naživo do analogu na staré vybavení s Jackem Whitem, Storytone je prostě pecka, Neil Young neumí udělat nic špatného. A to po 40+ letech kariéry! Legenda opět školí, a ty aranže... to se prostě musí slyšet. Není to taková bomba jako Springsteen, ale fajnšmekr bude nadšen také. Žádné pořadí neurčuji, ale tak nějak tuším, že by to byla přinejmenším první pětka...

Opeth - Pale Communication - nenaposloucháno dostatečně.

Philip Selway - Weatherhouse - poměrně nenápadná sólovka bubeníka Radiohead (kterým se místy značně podobá). Není to špatné, ale vzniklo tolik lepších děl, že není čas ztrácet čas s rozepisováním se v tomto žebříčku.

Pink Floyd - The Endless River - pěkná deska, jen mi nejde do hlavy, proč to nevyšlo jako bonus reedice posledních dvou řadovek? Když už to vyšlo samostatně, proč to vydávat za novinkovou řadovku? Nic takového od toho nečekejte, nebudete zklamání. To promo bylo poněkud přestřelené...

Pixies - Indy Cindy - comeback legendy, který nedopadl vůbec špatně, do trapnosti to má daleko, ale deskám z přelomu 80. a 90. let se to prostě nevyrovná, nejen kvůli chybějící Kim Deal. A obecně, já celkově nemám rád takové ty desky vytržené z kontextu (řadovka po 20+ letech, ...). Ale oprostěme se od toho kontextu, album ujde. Z popisovaných desek je v lehkém nadprůměru.

Prince - Art Official Age - nenaposlouchal jsem, slyšeno jednou, moc mě to neoslovilo.

Robert Plant - lullaby and... - publicisté byli uneseni, a právem, deska blízká dokonalosti, Robert stále famózně zpívá, má výbornou doprovodnou kapelu, písničky mají přímo famózní aranže, nelze tomu vytknout nic. Styly a kapelu čas od času mění, takže desky jsou každá jiná a originální. Přes o všechno musím říct, že Band of Joy z roku 2010 mě za srdce chytila víc. I proto to není deska roku, byť jen o kousek.

Seether - Islate and Medicate - slyšeno jen jednou...

Shihad - FVEY - taktéž...

Slash - World On Fire - řemeslně krásně provedený hard rock s prvky blues rocku, nezaměnitelná Slashova kytara, skladatelský rukopis, Myles Kennedy výborně zpívá, rytmika taktéž výborná. Dost dobrá deska. Jen se nedá uposlouchat na jeden poslech, je to příšerně dlouhé. Dýl už bych ty kytarové kousky snad ani nevydržel. To dojem z desky shazuje. Ale to rozhodně není chyba skladeb na desce obsažených.

Thom Yorke - Tomorrow's Modern Boxes - elektronika, ale tak, jak ji mám rád. Nicméně poslouchám to spíš okrajově. Frontman Radiohead s projektem prakticky bez ambic nicméně vyškolil i takové Coldplay. Za mně palec nahoru.

Tom Petty And The Heartbrakers - Hypnotic Eye - další z obrovských překvapení, jedna z top desek roku. Zde na fóru dosud přehlížená, ale kritikou i posluchači ceněná. Tom Petty se na stará kolena perfektně rozjel, springsteenovský folkem šmrncnutý rock, krátké kytarové písničky, po předchozí bluesové desce nejen návrat ke kořenům, ale hlavně do výborné skladatelské formy. Možný medailista tohoto žebříčku?

Vypsaná fiXa - Krásný smutný den - dost kvalitní album, které ale nepřekonává předešlou výbornou desku Detaily, kterou považuji za nejlepší album diskografie Fixy. Obsahuje i dost nezvyklé prvky (některé rytmy, elektronika, samply, ...) co bychom od Fixy nečekali, leč také pár minel... Ale pořád je to fixovské písničkářství a to lze jako takové kritizovat stěží....

Kompilace - ty nehodnotím, ale radost mi udělaly raritové kompilace mých miláčků - R.E.M. - Unplugged sessions..., a Complete Rarities (I.R.S. a Warner Brothers), také Soundgarden - Echo of Miles. Jinak letos spíš jen Greatest Hits, což nepřnáší fandům další hodnotu.

[tele.kom]

Joo na Fixu jsem uplně zapomněl, mě se naopak tohle album líbilo hodně a je to první jejich deska od Krásy Nesmírný která se mi fakt líbila a nemam k ní námitek. Přišlo mi, že od Fenoménu se vydali směrem, který jim neseděl a prostě nezněli jako Fixa, tohle je pro mě návrat ke kořenům

[Jester]

Bych ještě přihodil:
... And You Will Know Us By The Trail Of Dead - IX
Kapelu jsem neznal, její zvuk je někde na pomezí prog rocku a indie scény. Docela zajímavé. Rozhodně zkusím i některou další desku.

[tele.kom]

Moc nevím jestli se to dá počítat, protože technicky to album vyjde až příští rok, ale internet je internet. Marilyn Manson - The Pale Emperor jsem v šoku. Nečekal jsem absolutně nic, příjde mi, že od dob Holy Wood jsem od něj nic zapomatovatihodného neslyšel, ale tady udeřil hřebíček na hlavičku. Album které drží pohromadě, se silnými songy a minimem slabých míst. Prostě něco co nenudí. Takže Pale Emperor bych určitě zařadil do škatulky co se povedlo opravdu hodně.

A Tata Bojs vydali dvoj singl Antkvariát/S ní a zejména první song je to nejlepší co vydali za posledních několik let.

[Jester]

Jsem se přihlásil k odběru Progressive Music Page a tak mám dva další tipy (jiné desky od těch skupin jsem zatím neposlouchal a tak netuším, jestli je to průměr nebo podprůměr v jejich diskografii):
Voyager - V
Nightingale - Retribution

A ještě pro ty, kterým se líbí soundtrack z Mafie:
Zaz - Paris

[dArtagnan]

Flying Colors - Second Nature
Překvapení. Na prvním albu se evidentně pokoušeli prorazit do rádií, teď nastal obrat o 180. Tohle je prvotřídní prog jako z časů Kansas, Yes a spol. Na co Steve Morse sáhne, to se zařadí mezi mojí oblíbenou hudbu. Tady to platí i přesto, že zas až tolik prostoru oproti jiným svým projektům nemá, v téhle superkapele je těch kohoutů na jednom dvorku více. A vůbec ne na škodu, šlape jim to parádně.

Paul Gilbert - Stone Pushing Uphill Man
Z Paula je čím dál tím větší vintážista. Už poslední dvě alba byla změnou tímhle směrem, která se mi ale líbila. Novému albu nějak nemůžu přijít na chuť. Zvuk kytary se mi prostě nelíbí. Přesto Paulova virtuozita samozřejmě zůstává, stejně tak typický humor a pozitivní atmosféra. Ještě mu šanci dám, ale prozatím zklamání.

[McKozias]

Igorrr and Ruby My Dear - Maigre
Dva mistři žánru uvařili opravdu výborného chrta. Všem, co mají rádi inteligentní elektronickou muziku, můžu jen a jen doporučit, je to kvalitní muzika, ve které je vymazlený každý beat (a že jich v breakcoru ale je:)) jediné co je na číču je to, že album má pouze 5 skladeb..

http://www.adnoiseam.net/adn184

[arcilucifer]

Igorrr and Ruby My Dear - Maigre
Dva mistři žánru uvařili opravdu výborného chrta. Všem, co mají rádi inteligentní elektronickou muziku, můžu jen a jen doporučit, je to kvalitní muzika, ve které je vymazlený každý beat (a že jich v breakcoru ale je:)) jediné co je na číču je to, že album má pouze 5 skladeb..

http://www.adnoiseam.net/adn184

Hej dobry, hned jsem si to našel na newalbumreleases
Prihod jeste nejaky tip.

[McKozias]

SZ

[hyenik]

uz sem zrejme starej zapšklej páprda, protože u mě 2014 byl jasny cimrman - moment ocekavani je neustale stridan momentem zklamani Prochazel jsem si i vsemozne zebricky a vybery, vetsinu vyzdvihovanych veci jsem slysel, ale nejak se mi vkrada na mysl svatokradezne... jo tenkrat za nasich mladych let, to byla jina muzika PS: samozrejme vim ze to je muj osobni problem, jenom vtipkuju.

tedy napr.
Opeth - dokonala forma, skvely zvuk, vyborne vykony a zaroven taky dokonale prazdny obsah, nalestena retro nuda
Ebeni - ufffff, kde je humor? kde jsou netradicni harmonie? kam zmizely ty prijemne chytre pisnicky?
devin Z2 - brutalni elevator music, uz je toho proste moc.... dvacet CD v jednom ladeni
PoS - samozvany falesny mesias me irituje od Linolea a uspesne v tom pokracuje (akorat ten nostalgicky klipek byl prijemny, coz byl taky impuls k poslechu, ale od okamziteho vymazu nezachranil)
Stromboli - WTF?!? za stromboli se da s velkou davkou fantazie povazovat jeden song, jasne ze pavlicek si chce delat co chce, ale proboha proc zrovna pod hlavickou stromboli? Kocab to tedy zvladl nesrovnatelne lip, i kdyz v roce 2014 nedublovat doprovodnou kytaru v rock/metalu chce notnou davku odvahy a vizionarstvi (nebo hlouposti )
podlehl jsem soustredenemu inteleguánnímu tlaku a zkusil SunnO)))) ... no ja chci svuj vzacny cas venovat hudbě a ne podkladnimu hluku samanskych ritualu, sorry ....a z podobně natlakovaného soudku si dovolim suše glosovat - Nechápu Zrní.
Vsechno bylo korunováno transcendentálním zážitkem hudebního pekla na koncertě Waltari, vyvrcholeném mým zoufalým útěkem a meditováním nad samotnou podstatou fungování muzikanta v dnešním světě....

ale nebylo to všechno totalne negativní.... jedno veliké a necekane prekvapeni se odehralo - Aneta Langerová, diky
Segrado se da taky poslouchat
Dan Swano je polobuzek, takze Nightingale OK (davame i se zenou)
Toehider - Mike Mills je MEGATALENT, kdyby se trosku uklidnil a prestal chrlit pate pres devate, tak to muze byt jeste hodne zajimave
IQ - stari panove porad jeste umi zabrat šponu
Lux Occulta - slusna temnota
Red Dragon Cartel - Jake E.Lee + dobrý zpěvák + slušné ozzysongy
Jouly - vyborný kytarový sound, Jarmut umí nejenom tupě riffovat v Kruciprdu
(vybírám z toho co mi zbylo na disku)

edit: málem bych zapoměl na nejsilnější hudební zážitek - soundtrack Tři bratři. Novinski je bůžek.