Rozdíly v ladění mezi stejnými akordy

[hazi]

Ahoj,

chtěl bych vás poprosit o vysvětlení, proč dva stejné akordy (chytnuté na různých pražcích - např. A power chord na druhém pražci a chytnutý od struny E na pátém pražci) znějí na elektrické kytaře mírně odlišně.

Kytara je samozřejmě naladěná. Přišel jsem na to, že "nasucho", tedy bez zapojení zní téměř stejně. Nejvíce jde rozdíl slyšet na zkresleném kanálu. Rozdíl podle mě dělá basová struna E, zní dost výrazně....

[Hendrek]

1) power akord není akord. Akord je souzvuk minimálně 3 tónů, power akord jsou jen dva tóny. To jen pro upřesnění.
2) Hraješ-li stejný akord různými hmaty, může se i při perfektním naladění prázdných strun projevit odchylka v ladění jednotlivých pražců pro kytary bez kompenzace pražců.

Existují proto speciální úpravy kytar s kompenzovanými pražci, ale většinou se to neřeší.

3) Největší zvukový rozdíl ti samozřejmě udělá ta E struna, kterou v případě A power chordu hraného od A struny neslyšíš, ale pokud hraješ A power na pátém pražci od E struny, používáš pro vytvoření zvuku tlustší struny, a tedy bude i zvukové spektrum odlišné.

[martina72]

Pokud mi dovolíte si přisadit, tak snad jen tolik, že když jsem poprvé vzal kytaru do ruky, byl jsem překvapen přesně tímto - jak velké jsou rozdíly v barvě zvuku a vyznění souzvuku, když použiješ jinou část hmatníku a jinou strunu na tentýž tón. Z houslí jsem byl ale již tímto dostatečně vyškolen, houslisti běžně užívají právě různé polohy a různou tloušťku strun pro změnu barevnosti a pro nějaké potlačení či zvýraznění alikvot, takže na kytaře je to v podstatě to samé, jen se tam začátečníkovi hůř pracuje se zvukem (časem, s trochou dovednosti, jsou ale možnosti mnohem a mnohem větší).
Nejlépe bude se přestat ptát "proč to tak je" a smířit se s tím a naopak se to naučit využívat, a to hodně.
To, čeho sis povšimnul, by tě mohlo nakopnout k tomu, aby sis projel plánovaně a opakovaně (každý den) celý hmatník a pořádně se s kytarou seznámil, prostě hledej obraty všech možných souzvuků na všech strunách a po celé, hmatníku. Kvarty, kvinty a oktávy jsou základ (mezi nimi pak najdeš sexty a tercie). Budeš se divit, co vše zní jinak ... a co vše zní velmi zajímavě a hooodně použitelně.
Tak šup na to .
Mimochodem, tebou zmíněný příklad je velmi dobře dokumentovatelný na známém riffu Smoke on the water. Nikoliv náhodou se hraje nahoře v poloze a na tlustších strunách, přestože je o dost víc znělý "dole", na strunách D a G. Prostě to vyzní jinak.
A ještě - nenech se unést způsobem hry slavných lidí ve slavných skladbách, spousta věcí je posazena do určité toniny a do určité polohy na kytaře jen a jen proto, že se to prostě v té poloze velmi dobře hraje, bez kdovíjakého přehmatávání. To, že to dobře zní, je dáno také tím, že skladba je po letech slavná a známá a to je tak působivé (jsme konformní lidé), že si vlastně tu kvalitu a jedinečnost zvuku a té polohy na hmatníku sugeruješ, byť to nemá žádné muzikantské opodstatnění.