Jeff Beck - Emotion & Commotion (2010) - diskuze

[Nero]

Toto je dikuze k recenzi recenze-alb-f60/jeff-beck-emotion-commo ... 23611.html



__________

Jsem rád, že se tu objevila recenze zrovna na tohle album, protože mám aspoň šanci rozvést diskuzi svým spíše kritickým názorem

Prvně přiznávám, že nejsem žádným Beckovým fanatickým fanouškem a nějak více znám pouze jeho poslední alba, z nichž mě hodně baví třeba "Jeff". On E&C jsem poměrně dost čekal, ale ta deska mě zklamala. Ne že by mi vadilo ono naladění na "večerní poslech", který sám rád čast provádím, ale celkově mě dost nudila.

Nejvíc se mi asi příčilo začazení Corpus Christi Carol a Nessun Dorma, které poslední dobou musí hudebně "znásilňovat" snad každý a začíná to být ohranné. Navíc v případě Nessun Dorma mi Beckova verze přijde strašně nezajímavá. Poodobně na mě působí i Somewhere over the Rainbow (už zase?), vůbec mi nesedla ani Elegy For Dunkirk.

Naopak se s kneekalem shodnu na I Put a Spell On You, There's No Other Time, i to Never Alone je docela fajn. Ale když člověka nějak víc baví jen 3 skladby z 10 (+ Hammerhead, který ale jako by to album snad ani nepatřil), tak fakt nemám chuť pustit si to znovu...

[kneekal]

Pravda Nessun Dorma si to nezaslouží jak je s ní poslední dobou nakládáno. Ale vidím, že se celkem shodneme na charakteru a působení skladeb na posluchače. Jenom ten výsledný pocit se u nás celkem liší.

Znalostí jen posledních desek přicházíš o skvělou porci muziky. Od Becka se dá doporučit ledacos. Třeba debut Truth (Zeppelíni prominou, ale s tím svým hard/blues rockem byli prostě až druzí, a to, že Page tu deska neznal mu prostě nevěřím), Blow By Blow (jazz/rock tak kvalitní, že místy jen nechápavě kroutíte hlavou, produkce George Martina mu hodně sedla) no a samozřejmě Jeff Beck's Guitar Shop (dle mého názoru jedna z nejlepších kytarových desek všech dob, a z 80. let můj hlavní favorit. Nic proti Satrianimu, Vaiovi a dalším 80. guitar virtuoso řezníkům, ale Beck to prostě má na háku) Industriál 90. let už asi znáš.

[Nero]

Máš pravdu, že na charakteru se shodneme, to ostatní je holt subjektivní a tam to vidíme každý jinak

Vím, že o dost přicházím, a tak jsem rád, že jsi mi hodil nějaká doporučení, po čem se koukat. Poslední dobou si hudební knihovnu dost rozšiřuju o úplně nové interprety, takže dohánět resty u těch již, byť nedostatečně, zařazených nějak nestíhám

[vaclav1510]

Nejlepší skladba od Jeff Beck je Never Alone.

[hyenik]

kdyz uz to bylo resuscitovano a JB je "my personal jesus" ..... E&C je pro me uz prilis easy listening, ale presne tak bylo zamysleno, takze mise splnena
Ja ho posloucham spis ze studijnich duvodu, protoze Jeff Beck je ztelesneny feeling.
Mam rad tu industrialni bluesovou genocidu, protoze to je aspon soucasne a nezustalo to tlít v 90. (nebo v jeho pripade v 60.-70.)
Vsemi oslavovany Guitar Shop poslouchat bohuzel nemuzu, protoze ma tak zoufaly zvuk (tenoucky jak nejlevnejsi hajzlpapir a ridky jako tropicka strevni prihoda) , ze me to donuti pri druhem songu znechucene vypnout. Kdyz hrajou songy z neho na koncerte tak to je az neuveritelny rozdil.
A ze by to byla nejlepsi kytarova deska vsech dob, to je samozrejme nazor subjektivni a v mem konkretnim pripade nepravdivy

[Jester]

A ze by to byla nejlepsi kytarova deska vsech dob, to je samozrejme nazor subjektivni a v mem konkretnim pripade nepravdivy

Tak nás nenapínej a řekni nám, co za kytarový grál vzýváš.

[hyenik]

covece, uz ani nevzyvam.... v tech 90. sem to sjizdel poctive, ale ted uz se v pidlikantech moc neorientuju.
takze to byl spis takovy komentar, ze i po letech nechapu proc je Guitar Shop povazovany za nejlepsi kytarove album (prestoze mam Becka rad a v zanru se docela orientuju). Samozrejme jsem si vedom subjektivity takovych vyjadreni, ale taky jsem vysvetlil proc.

Nejlepsi kytarove instrumentalni album (v celkovem kontextu tohoto velice uzkeho zanru) je Passion and Warfare (pro me samozrejme)
A jako takovy utajeny klenot bych za sebe doporucil treba Marc Bonilla - EE Ticket

[Tonda]

Znalostí jen posledních desek přicházíš o skvělou porci muziky. Od Becka se dá doporučit ledacos. Třeba debut Truth (Zeppelíni prominou, ale s tím svým hard/blues rockem byli prostě až druzí, a to, že Page tu deska neznal mu prostě nevěřím)

Je to sice o celé 4 roky opožděná reakce, ale takhle na zdejší poměry vzácně fundovaný příspěvek by neměl jen tak zapadnout.

Nejen, že to Page musel slyšet dávno před tím, než nahrávali LZ I (Truth vyšla cca půl roku před LZ I, a v Anglii tou dobou toho zas tak moc srovnatelného nevyšlo, navíc se všichni dobře znali) - ještě k tomu na Truth hrál J.P.Jones na varhany v You Shook Me ( BTW - mnohem hůř než pak na LZ I, zní to jako Farfisa a děsně tahá za uši )

Já sám sem poprvé slyšel Truth až asi 40 let po LZ I a II, a nevěřil jsem, co všechno si Page od Becka "půjčil"
a to, že pak dělal, že neví vo co gou, tak je asi jeho nejtrapnější epizoda.. Jak mi nevadí, že neuvedli Dixona nebo Williamse jako autory - navíc u Williamse je to jen naprosto genericý 12-takto úvod k Bring It On Home,
když si bluesmani odjakživa půjčovali mnohem víc..
Jeff Beck má ve 2 taktech víc feelingu, než Jimmy P. na 2 albech. A lepší (citlivější) vibrato než God EC

A ještě k Truth, pro mě je to to nejlepší, co Beck nahrál, pak ještě BeckOla ale všechno ostatní už nemělo ten "impact".. Les Paul a Marshall ( a taky Vox AC 30, Bolero bylo nahraný dřív, a taky některý jiný věci na Truth jsou Vox, ale kdo ví který ) - tomu se se Stratem na Beck Ola a hlavně pozdějc už nepřiblížil.

BTW Ron Wood na Truth hrál takovou basu, že kdyby už nikdy nic jinýho nenahrál, tak to bylo víc než dost.
Je ho na kytaru škoda. Zkuste si třeba zahrát ty jeho "zpožděný trioly" v Rock My Plimsoul.. to neškobrtá,
tak to má být