Ač možná trochu offtopic, mám k tomu pár poznámek:
- že se u nižších strun ladička nechytá je z mých zkušeností zcela běžné;
- nevím, co znamená kolísání tónů; To, že by se opravdu měnila frekvence struny se mi zdá krajně nepravděpodobné. Co se naopak může velmi snadno stát je, že pravidelně osciluje (kolísá) hlasitost - to je zcela běžné a je způsobeno typicky interferencí (rezonancí) dvou vlnění na blízkých (avšak nikoli stejných) frekvencích. To obvykle znamená jednu ze dvou věcí:
- - struny jsou již ohrané a nebo špatné z výroby (teoreticky vzato by se měla vibrující struna při samotném pohledu jevit staticky - neměly by být viditelné žádné měnící se interferenční obrazce - což ale často nesplňují ani poměrně kvalitní struny (e.g., savarezky ~400Kč/sada s tím problémy mívají) a zvukově jim to nevadí); Problém je potom v tom, že různé harmonické vůči sobě neoscilují na přesných násobkách a to samozřejmě vede k problémům. Typickou příčinou nevyváženého kmitání mohou být krčky vytvořené na struně od pražců.
- kytara není naladěna přesně (nehledě na to, co říká ladička). V životě jsem neměl v ruce (elektronickou) ladičku, která by dokázala naladit nástroj zcela přesně. Přesně naladěný nástroj se pozná právě podle toho, že když zahraješ dva stejné tóny (ideálně pomocí flažoletů), tak není slyšet žádné kolísání.
- pozor - vlnění se přenáší přes celý nástroj na všechny struny, tedy i při zahrání jedinné struny se může kolísáním hlasitosti projevit špatné naladění struny vedlejší, nejsou li všechny ostatní struny pečlivě zatlumeny rukou. I když musím uznat, že tento bod je spíše teoretický problém, který při úmyslném zkoušení samotné jedné struny nepozoruji, i když bude záležet na nástroji (mám v ruce teď jeden dost hluchý). Otázka je akorát, zda je to dobře či špatně - předpokládám, že dobře, není-li příčina nepřirozeného charakteru.
Ladění nástroje pomocí flažoletů:
- zahraj flažolety a poslouchej právě kolísání; Při kroucení kolíky se bude měnit frekvence tohoto kolísání (typicky desetiny až jednotky sekund) - kruť s nimy do té doby, než se perioda tohoto kolísání prodlouží natolik, že ho nebude možné rozeznat.
- aplikuj ideálně v tiché uzavřené místnosti, při silném hraní tónů u kobylky (okolo půl cesty mezi otvorem a kobylkou). Není-li slyšet kolísání ani v tom případě (a ani při úmyslném rozladění), může být problém v nástroji, strunách a nebo v kytaristovi.
- flažolet zahraný nad třetinou struny dává kvintu
- struny jsou vůči sobě posunuty o kvartu (s vyjímkou h a g)
- kvarta + kvinta = oktáva, tedy když zahraji flažolet nad 1/3 struny (sedmý pražec), je to stejný tón jako vedlejší nižší struna (nižší z hlediska tónu), akorát základní frekvence je o oktávu výše. To co tedy chceš je na nižší struně zahrát flažolet nad 1/2 (12. pražec) nebo (lépe) 1/4 (5. pražec) a porovnávat ho s tím flažoletem zahraným nad 1/3 struny vyšší. 1/4 je teoreticky hůře slyšet, ale je lepší, protože interference se projeví na poloviční vlnové délce a tedy dvakrát přesněji.
- flažolet na 1/3 E a A (tlustých) porovnávej s (tenkými) h a e. To řeší problém s tercií mezi h a g a také dává kontrolu, že jsou všechny intervaly přesné a že se mezi nimi nenastřádaly sluchem nezachytitelné chyby.
(Perioda kolísání délky n znamená nepřesnost 1/n Hz na příslušné frekvenci. Nepletu-li se, ladičky fungují přesně na tomhle principu, ale okno, které jsou schopny zaznamenat je velmi krátké a (i proto) jsou nepřesné a nechytají se na basových strunách)
Ad martina: v zásadě musím souhlasit, i když to zas tak úplně fatálně nevidím a neřeším. S ohledem na nižší požadavky na zvuk málo hraného nástroje ("nebudu přece natahovat nové struny na každé hraní") bych u nehraných strun toleroval stáří do dvou let, jsou-li ošetřeny proti korozi (elixírky, nylonky), maximálně rok jinak. Nicméně ano, struny ztrácejí zvuk po několika měsících a při aktivním hraní se dají sjet i za výrazně kratší čas (jednou jsem sundal opletení Savarezek za 3 týdny).
