zajímavé že nejvíc loose aparát (pro mě až nehratelně) na který sem drnkal byla nějaká moderní Rivera.
zjednodušená definice tight/loose je množství basů které jde do zkreslení
(místo chytaní za slovíčka je lepší se věnovat cvičení, protože pravačka (i levačka) je skutečně dost rozhodující)
tight je vhodný na rychlé sekačky, loose zase na valící se buldozery nebo tučné sóla, takže i na stylu záleží
(viz např. památná nahrávka Nevermore kdy si s rectem ani takovy borec jako Loomis nedokázal poradit a pak se to předělávalo a vydávala reedice)
Zase zjednodušeně - Engl je tight poměrně dost (teda to jeho signature zapojeni E530-Fireball-Blackmoore atd) Recto je loose,
tabulky nějak moc nepomůžou, ovlivnují to ruce, styl, i ty snimace a kytara maji nezanedbatelny vliv (napr. moje hnědica nebude hrát tight na žádném aparátu

takže základní nasměrovaní stačí,.... doom vyzní s rectem dobře na rozdíl od nějakého moderního trtrtr metálku.
Osobně jsem na tohle vyčuraně vyzrál, a můj hlavní zkreslený zvuk vychází z preampu CAE 3+SE
imho je to perfektní kompromis právě mezi tightness (dostatečně, ale ne tak až "sterilně" jako Engl), oblíbeným středovým recto vrčením a přirozenou marshall barvou. Navíc mám možnost regulovat množství basů, které jde do zkreslení, takže to můžu doladit na jakoukoli kytaru, snímače i styl.
na druhou stranu při troše snahy a rozumu dostanu "svůj" zvuk téměř z každého aparátu (dané kategorie) a moderní mašiny tohle většinou umožňují bezproblémově, akorát je třeba vědět co chci.
PS: po dlouhých letech testování jsem dospěl k závěru, že o oblibě tohokterého aparátu rozhoduje především zabarvení středů, jehož vnímaní je dost individuální a tak z toho vznikají ty neplodné a nekonečné diskuze...