Violoncello: Není na něj pozdě?

[Misery]

Zdravím vás!
Už pár let mě uchvacuje violoncello. Dlouhá léta jsem na něj chtěla začít hrát, ale z jistých důvodů jsem se k tomu nikdy nedostala. Co se hudby týče, mám zkušenosti se zobcovou flétnou a sborem, nicméně se tomu už dlouhá léta nevěnuji, jelikož zobcová flétna pro mě nebyla to pravé a co se sboru týče..no..zase až tak zpívat neumím.
Teď je mi 23 let, studuji Uměnovědy v Brně a stále mě to neopustilo. Myslíte, že je na violoncello příliš pozdě? Příští rok mám státnice a celkově, pořád něco. Časově jsem poměrně dosti vytížená, ale nechci se kvůli časové vytíženosti neustále omezovat, ačkoliv bakalářka a státnice je jedna věc.
Spousta hudebníků začínala již v dětství a vzhledem k tomu, že jsem tento vzácný čas trávila spíše se štětcem a barvami v ruce a další "tunou" kroužků apod. se mé preference měnily.
Bohužel si nedokážu představit jak náročná je výuka a jak náročný je tento nástroj na čas. Proto bych od Vás chtěla nějaké vlastní zkušenosti či názory. Zdali znáte někoho (nebo vy sami) jste začínali hrát na strunný nástroj ve vyšším věku.
PS: Violoncello by pro mě bylo koníčkem, neočekávám od něj, že ze mě bude velký hudebník nebo člen orchestru.

Díky za reakce a přeji krásný den!

[Hendrek]

Ahoj. Jelikož, jak sama píšeš, půjde jen o koníček, šel bych do toho. Na to není pozdě nikdy a začít se dá klidně i ve čtyřiceti/padesáti/...
Účelem koníčku je přinést potěšení, relax.
O tomto nástroji jsem uvažoval kdysi také, ale problém byla dostupnost, cena, obtížnost hry. U mě to tedy jako první vážně myšlený nástroj, který jsem si pořídil za svoje peníze, vyhrála baskytara.
Naučit se na cello vytvořit poslouchatelný tón bude určitě těžší, než třeba na kytaru a bude to chtít čas a kus odhodlání.

Nicméně osobní zkušenost se smyčci moc velkou nemám, vyčkej názorů skutečných smyčcařů .

[starypard]

Já su jakýstakýs houslista a cello zcela určitě v životě ještě přikoupím a něco pohraju. Myslím si, že to je nádherný nástroj, není příliš těžké na něj hrát a nikdy není pozdě. To tedy opravdu ne!!!! Držím palce i u státnic i s tím cellem.

[Misery]

Já su jakýstakýs houslista a cello zcela určitě v životě ještě přikoupím a něco pohraju. Myslím si, že to je nádherný nástroj, není příliš těžké na něj hrát a nikdy není pozdě. To tedy opravdu ne!!!! Držím palce i u státnic i s tím cellem.

Souhlasím, je to nádherný nástroj. Mám slabost jak pro jeho zvuk tak i pro jeho vzhled. Cello si získalo mé srdce a moc by mě mrzelo, kdybych si na něj ani nezkusila zahrát. Právě proto mě zajímají nějaké další podobné zkušenosti.
Děkuji za palečky!

[Misery]

Ahoj. Jelikož, jak sama píšeš, půjde jen o koníček, šel bych do toho. Na to není pozdě nikdy a začít se dá klidně i ve čtyřiceti/padesáti/...
Účelem koníčku je přinést potěšení, relax.
O tomto nástroji jsem uvažoval kdysi také, ale problém byla dostupnost, cena, obtížnost hry. U mě to tedy jako první vážně myšlený nástroj, který jsem si pořídil za svoje peníze, vyhrála baskytara.
Naučit se na cello vytvořit poslouchatelný tón bude určitě těžší, než třeba na kytaru a bude to chtít čas a kus odhodlání.

Nicméně osobní zkušenost se smyčci moc velkou nemám, vyčkej názorů skutečných smyčcařů .

Právě ta dostupnost, cena atd. byl jeden z důvodů proč jsem s tím nemohla začít už dřív.
Také jsem přemýšlela například o kytaře nebo o bicích, ale nejvíce si mě získalo právě cello.
Děkuji za názor.

[starypard]

Cena přece nemůže hrát roli - slušný nástroj se do dvacky vejde a hraje sám. Kytara potřebuje aparát (a třeba i krabky), to minimálně dvacku stojí také.

[Misery]

Cena hrála roli kdysi. Nejsem zrovna z bohaté rodiny a stěží moje rodina vycházela s platem. Nicméně teď je to jinak, sama si vydělávám, takže o tom už dokážu i více uvažovat a cena mě tím pádem nebrzdí.

[starypard]

„Umění smývá z duše prach každodennosti.“
Uff, není to spíš naopak? Že naplno žitá každodennost smývá prach z jinak dosebezahleděného a zákonitě samo o sobě nijak se nerozvíjejícího "umění"?

[ondrej190]

Jestli můžu něco říct, tak za dvacet nástroj ani náhodou, nezapomeň na struny, smyčec a pouzdro, spíš za 40 a to musíš sakra vědět kde hledat. (Podívej se jen na struny, co stojí).
Cenu to má ,pokud máš dispozice- najdi si učitele a on ti to za pár hodin řekne.

[Pikus]

Pokud to chceš mít primárně jako koníček, je to úplně v pohodě. Kdyby ses chtěla dostat do dvou let do filharmonie, tak by to asi bylo těžší, ale ne nemožný . Pokud to chceš, ten nástroj se ti líbí, nezbývá, než to zkusit . Ideální by bylo, abys alespoň do začátku měla učitele - řekne ti co a jak, pohlídá, aby sis už do začátku nevytvořila nějaký zlozvyky apod. A teoreticky by ti mohl poradit i s výběrem konkrétního nástroje .

Zajímavá by možná byla možnost zapůjčení nástroje - mnoho ZUŠ tuto službu poskytuje za několik stovek na rok. Alespoň by sis zkusila, jestli tě to baví a jestli na to budeš mít tolik času, kolik si to žádá (byť tohle je jen otázka priorit) .

[Vata]

Prostě je potřeba si to vyzkoušet, osobně. Jedna hodina nestačí - alespoň měsíc. V nejbližší ZUŠce se jistě najde ochotný učitel cella a pokud to půjde, poradí kde si sehnat jaký nástroj.
Já se na cello začala učit až po čtyřicítce, ačkoliv hudebně vzdělaná na jiný smyčcový nástroj. To mi samozřejmě pomohlo, ale po roce samoučení bylo jasné, že bez učitele to nepůjde. Chodila jsem rok ke kolegovi na Zušku, pak se mi podařilo přejít k profesorovi na konzervatoři na soukromé hodiny
Cello teď už i učím, a kromě dětí ke mě chodí mnoho dospělých lidí, které různé životní cesty dovedly v různém věku k cellu. Ačkoliv dědi se učí tak nějak samozřejmě a lze je snadno korigovat, dospěli mají výhodu ve schopnostech analyzovat svou motoriku když aplikují nějaký nový převzatý technický problém a mívají i větši trpělivost.
Takže, nikdy není pozdě. Budete-li mít štěstí na dobrého učitele, bude i to učení a denní cvičení úžasnou zábavou. A s dobrou motivací se po čase dostaví i první výsledky.

[himself]

Koukam, ze ubehl skoro rok. Zajimal by me posun, cello se mi take libi

[upman]

Ahoj, pridavam se, vcera jsem violonchello 4/4 poridil. Uvazoval jsem o nem dlouho, hraji na vsechno mozne a proste prisel cas pridat dalsi nastroj do repertoaru. Bral jsem to jako - bud me to chytne nebo ne. Zasel jsem tedy do kytary.cz a vyzkousel sem. Ac jsem nikdy na smyccove nastroje nehral (pac starsi bracha vrzal na housle a violu) ihned jsem zahral par tonu, pak zkousel tah smyccem - no a nejen ze to slo, take to nadherne znelo. A kupodivu to znelo.

Doma desna radost, dcerka hned ze chce zkusit a deti miluji chveni nastroje. Ladeni teda peklo, jeste ze jsou app na telefonu pro “blbe”. Nastroj samozrejme pracuje v novem prostredi, takze to je imrvere stelovani. Smycec a kalafuna je take desny nezvyk, ale co. Poctive jedu techniky tahu ruky, nastesti hraji cely zivot na akordeon a tak mam oddelenou v hlavr pravou a levou, jde to. Prsty boli mene jak na kytare a youtube je super na vysvetleni posedu, cviceni atd.

Takze shrnu-li to - ano, pro radost doporucuji poridit, zakladem je ale hudebni sluch - staci jak u me vyzkouset a za par minut je jasno - bud to bude ono a nebo ne.

Kazdopadne sound a ta vibrace masivniho tela, to je nadehra. Proste akustika. A chce to cvicit, to je asi jasny.