Digitalizace signálu přináší již z principu jeho naprostou degradaci, nevratnou. Vzorkovací frekvence ovšem nemá nic společného se slyšitelností či neslyšitelností nějakého zvuku, jde prostě jen o míru degradace průběhu signálu, bez ohledu na jeho frekvence. Digitalizace nahrazuje spojitý signál, aproximuje ho, množstvím pomyslných "obdélníků" o nějaké šířce (dané vzorkovací frekvencí) a výšce (dané dynamikou signálu, amplitudami, jednak nastaveným rozlišením, jednak nastavením minim a maxim - tedy brutalitou zamýšleného omezení dynamiky). Vlastně jde o technické provedení původních myšlenek infinitezimálního počtu - tedy diferenciální, integrální počet, limity, teorie nekonečně velkého a nekonečně malého. V matematice jde o čistou filosofii, ideální model světa, bez přeměny světa. V praxi se jedná o zcela konečné, tedy velmi hrubé, ovšem velmi praktické (pro určitý účel), přetvoření původního. Pokud bychom chtěli "co nejvěrnější zvuk", museli bychom užít, pokud možno, ještě větší vzorkovací frekvenci a ještě jemnější vzorkování dynamiky. Technicky není problém to mít ještě vše desetinásobně vyšší, ale obdrželi bychom poněkud hodně dat. I to by nevadilo. Ale kdo zaplatí ty mašiny, které to dají? S digitalisací signálů lidstvo přistoupilo na určitá omezení, s tím, že ta technologie má zase jiné své, prokazatelné a všeobecně přijímané a žádané, výhody. U hudby jde o to, že ne že by lidé neslyšeli, oni slyší sakra dobře, i když ti to nejsou schopni říct. Spíše jde o to, že lidské tělo funguje tak, že má jistá omezení v rychlosti reakcí. Mluví se o reakční době řidiče, můžeme zkoumat třeba i to, za jak dlouho po podnětu se zvedají hladiny určitých hormonů, jak rychle dochází k chemickým reakcím, které vedou ku "pocitům". Dá se říci, že u většiny lidí vzbudí digitalisovaná (degradovaná) hudba skoro stejné emoce jako ta plně spojitě produkovaná, protože prostě nedokáží dost rychle reagovat. Také klidně můžeme zahrnou do hry to, že konečný podnět je tvořen interakcí naprosto "nedigitálních" membrán reproduktorů a masy vzduchu a nějakého prostoru. Ty hlavní emoce, pocit ze skladby, jsou dány stejně miliony odrazů a přimíchaného bordelu. Dále je potřeba zmínit, že jakákoliv technika, řekněme, ta moderní, polovodičová, rozhodně neprodukuje, resp. nereprodukuje spojitý signál. Princip polovodičů je prostě takový. Starým transistorovým magnetofonům říkáme analogové, přitom degradace signálu není dána ani tak kvalitou výroby, jako spíše podstatou věci.torst píše: 11.02.2019 12:06 no přinejmenším je úsměvné to bazírování na vzorkovací frekvenci, které mnohonásobně překračuje slyšitelné zvukové spektrum. To už se tu přeci hloubkově řešilo.
Osobně si myslím, že kompromis v podobě aproximace signálu je stejného druhu jako jsou kompromisy ohledně kvality jakýchkoliv lidských výtvorů. je nesmysl, aby cokoliv bylo vyrobeno dráž, z lepšího materiálu, z mnohem víc materiálu, nežli jest to pro daný účel potřeba. Digitalisovaný signál je horší, ale plně postačuje.
Ale na druhou stranu, když se někdo může mylně domnívat, že Cubase je na živou hudbu a Ableton na techno a rap, tak to se musí respektovat 
peace.
