Predator píše:Počúval som ukážku toho Hábovho štvrťtónového klavíra ... a strašné niečo. Štvrťtóny sú fajn ako občasný odohacujúci prvok (napríklad vytiahnutý tón na gitare v blues, pohrávanie sa s ladením tónu hore dole na saxofóne v nejakom jazze atď) ... ale kompletne rozladená skladba bez jediného ladiaceho súzvuku je doslova týraním uší. Je to ako s korením - bez jeho štipky nemá jedlo tú svoju chuť, ak je toho priveľa, tak je to nechutné, a samotné korenie o sebe bez jedla je nepožívateľné.
Hm, ono by stálo za zmínku zamyslet se nad historickým vývojem temperovaného ladění.
Dnes už asi nikdo nezjistí, jak se cítili posluchači při poslechu Bachova "Temperovaného klavíru",
ale od pamětníků si pamatuji, že poválečný přechod ladění od předválečného komorního "a" z 435 Hz
na 440 Hz jim dělal starosti, jak jej posluchači přijmou.(A co hráči a nástroje). Dnes si už nikdo jiné ladění (nemyslím tím podlaďování basy či kytary) představit neumí.
Takže je to jen otázka, jak naučit ucho slyšet.
Soubory, které používají čistá ladění působí dnes poněkud exoticky.
Sám jsem hrál vždy na kytaru nebo klavír, takže s houslemi nemám žádné zkušenost. Ale od houslistů vím,
že rozdíl mezi "cis" a "des" by měl být právě onen čtvrttón. Temperovaný "cis" pak hrají někde uprostřed.
Jaký vliv to mělo pro Hábu, opravdu nevím.
Jaký závěr pro čtvrtónový klavír mě nenapadá (Ani matematicky)
J.