Konzervatoř po třicítce?

[Hellen]

Zdravím,

chtěla jsem se zeptat, zda někdo nemáte zkušenost se studiem konzervatoře v "pokročilém věku" .
Je mi 30, na klavír hraji od šesti let, mám za sebou 2 cykly na ZUŠ, po gymplu jsem o konzervě uvažovala (přemlouvala mě i učitelka), ale nakonec mě zlákala medicína.
Hudba mě ale maximálně naplňuje a dnes už bych se rozhodla jinak. Pracuji v nemocnici na zkrácený úvazek a znovu jsem začala uvažovat...

Za předpokladu, že bych prošla talentovkami, je to vůbec možné? Předpokládám, že nějaké omezení věkem oficiálně není, nicméně asi to není moc běžné a zájem bude o mladé, nadějné a tvárné.


Děkuji za případné odpovědi

[cherreda]

Švagrová před 2 lety ve 48 letech dokončila sen z mládí - sice ne AMU, ale AVU, ale to malování není od hudby tak daleko. 5 let dálkově, jezdila 300 km do Ostravy (v Praze ji nevzali), vždycky před zkouškama stres jak blázen, pracovala na půl úvazku + 3 děti školou povinné, manžel ji dost podpořil, ale i tak nám přišla občas na hraně šílenství. Ale dala to, je hustá.
Tak třeba Tě to inspiruje, přeju hodně štěstí.

PS: Ještě říkala, že mezi mlaďochama si připadá úplně skvěle, že ji to nabíjí.

[dvoch]

Já bych se zeptal - proč konzervatoř? Já si myslím, že je to zabiják toho "amatérského nadšení". Říkám to jako manžel vystudované pianistky, oba moji rodiče na konzervatoři učili. Jen já se tomu naštěstí vyhnul, a proto si umím hrát i pro radost . Já bych se zaměřil na soukromé hodiny a řekl bych si - co se chci naučit, kde a proč chci hrát. A pak to přijde samo.