Cedr vs Smrk

[starypard]

Njn, jenže to byla kytara za šedesát. V této ceně snad hrají přijatelně všechny materiály

[jurator]

Když jsem před pár lety vybíral v brněnských kytarách svoji první akustiku, tak jsem měl vytipovaného dreadnoughta Washburn se smrkovou přední deskou za 8tKč. Z prodejny jsem nakonec odcházel s cedrovou Dowinou za 6tKč. Oproti Washburnu má pocitově tenčí stěny i lak, což jde poznat na váze, když kytaru chytím prvně do ruky. Díky tomu je tak hlasitá, průrazná, citlivější. Washburn je oproti ní hezky vyzdobený.
Po těch letech toho rozhodně nelituju, kytara hraje a ladí pořád stejně, i s lehce prasklou přední deskou, to se podařilo na nějaké divočejší akci

[Abu]

Když jsem před pár lety vybíral v brněnských kytarách svoji první akustiku, tak jsem měl vytipovaného dreadnoughta Washburn se smrkovou přední deskou

Prodelal jsem velmi podobny pribeh, akorat v Praze a pred asi 17 lety. Cil bylo Dcko Cort, Washburn, apod. s masiv smrkem, cenove kolem 8tis. Nakonec vyhrala ART & LUTHERIE s cedrem a mam ji dodnes, sice uz strasne zubozenou (cedr je dost mekky a lak to ma tenoucky), ale porad hraje

[jurator]

Jsem rád, že máš podobnou zkušenost.
O měkkosti jsem se přesvědčil na chatě, to jsem tu kytaru měl tak měsíc. Půjčil jsem ji našemu kytaristovi, který se po pár borovičkách při hraní tak rozohnil, že do přední desky udělal alespoň 50 rýh trsátkem (plastovým). Cedr, povrchová úprava přírodní satén, bez pickguardu. Moc mě to nemrzelo ani tehdy, říkal jsem si, že je to sice brzký ale docela pěkný relic.

[himself]

Z toho mi vychází, že jediným argumentem proti výběru "teď a tady" je to, jestli kytara bude znít za deset let stejně.

[Pikus]

Mám taky podobný příběh - kupoval jsem kdysi klasickou kytaru. Vybíral jsem mezi dvěma kytarami stejného výrobce (Schneider), které se lišily "jen" materiálem ozvučné desky (jedna cedr, druhá smrk).

Cedrová měla takovej celkově plnější tón, se kterým se dalo více pracovat (bylo více znát, jestli člověk hraje u kobylky, řeže do toho, jestli hraje u krku, hraje jemně apod.). Ta smrková působila poněkud "plechově" (takovej tenkej, hodně vejškovej tón).

[ajdam]

Taky u akustiky preferuju cedr. Teda, ne že bych to měl nějak věděcky podchycené, ale zatím jsem nenarazil na smrkovou akustiku, která by mě bavila. Na druhou stranu, na Plíhalově koncertě hrál doprovdný kytarista na nějakého smrkového Martina, a byl to asi tak nejhezčí akustický zvuk, co jsem kdy slyšel ALe je možné, že materiál přední desky v tom nehrál až tak zásadní roli.

[himself]

Jo, byl jsem na nich nedávno, myslím, že to je nějaká 000-28.
Chci se co nejvíc přiblížit mému vzoru TE a jeho Matonce... a to je smrk.

[Abu]

To ze zrovna ja mam nahodou cedrovou akustiku vubec neznamena, ze se mi nelibi nektere kytary se smrkovou deskou. Hral jsem treba na 40-50 let stareho Gibsona a to byla opravdu lahudka. Nebo jsem nedavno vybiral kytaru kamaradovi a protoze znam jeho zalibu v cinkavych doprovodech, tak nakonec vyhrala Yamaha FG700S.
Je to proste kus od kusu.

[ajdam]

OT: Myslím, že je to tahle: https://www.martinguitar.com/guitars/cu ... ohn-mayer/

[cherreda]

Jo, byl jsem na nich nedávno, myslím, že to je nějaká 000-28.
Chci se co nejvíc přiblížit mému vzoru TE a jeho Matonce... a to je smrk.

Co si zajet k Humlovi vybrat Matonku? Jasně, zadarmo to není, ale třeba bys měl do smrti vyřešeno.

[himself]

cherreda, já jsem ji měl v ruce u Thomanna. Teď už jen šetřím a přesvědčuji se

[bromden]

Tak otázku smrk vs cedr jsem tu pročetl v mnoha vláknech a zatím se z velmi malých osobních zkušeností (jsoucích ne úplně v souladu s převažujícím názorem) osobně se kloním k tomu "kus od kusu".

Z toho co mám momentálně doma, tak celomasiv smrk mahagon(GA) zní naprosto nejvíc "čistě" a konkrétně, i v akordu je slyšet každý tón. Basy výšky středy vyrovnané, kytara spíš středně hlasitá. Ale třeba se rozhráním za pár měsíců rozjede, ale i kdyby ne, je to tak hezký zvuk že to stačí samo o sobě. Koneckonců na to domácí pidlikání je vyšší hlasitost vlastně úplně zbytečná.

Oproti tomu polomasiv cedr magagon (taky GA) je mnohem hlasitější, má silnější basy a překvapivě i výšky, ale výrazně méně středů. Při normálním křupanském řezání od kytary (vznešeně se tomu tuším zde říká strumming) ty výšky úplně zvoní.

Co mne u té cedrové překvapilo, že prvních pár hodin byl zvuk dost jinej (odložil bych při výběru hned), a tenhle zvuk se z toho vyloupl po pár hodinách hraní.

Což mne vede ještě k otázce, zda je to výjimka, nebo zda skutečně nová nikdy nehraná kytara vs. kytara po 10 hodinách má (nikoli výjimečně) velmi odlišný zvuk.... To by totiž výběr nové kytary zkoušenímv obchodě trochu stavělo na hlavu... .

[Jakub5P]

To co pises v predposlednim odstavci se mi u cedru stalo tez. Po prvni hodine hrani jsem kytaru chtel vratit a pak najednou lepsi a lepsi zvuk (mozna taky struny se rozehraly) , ted jeste trochu necham poladit dohmat a bude to myslim fajn

[hyenik]

to je klasická krásná kytarová pověst, vytržená z kontextu a dohnaná do extrému.
Ano, nová kytara se sice postupně rozehrává/zlepšuje, a cedr rychleji nez smrk, ale jsou to spíš nuance, usazení, prohloubení a zvýraznění toho základního soundu. Ani náhodou to není velmi odlišný zvuk.

To že se vyloupne po pár hodinách něco jiného je spíš tím, že si kytarista zvykne na nový nástroj (mikromotorika atd). Identický případ je ta legenda, že když se na kytaru nehraje tak ztrácí zvuk, je "uražená" a musíš se jí omlouvat pidlikáním.... alias transcen-dentální ezopindy věštkyně Jolandy.

[himself]

Ale Redl o uražené kytaře hezky píše v My tři a já

[Šimkojc]

Já bych ty změny taky spíš přikládal strunám, než dřevu, ale je to do určité míry duchařina a nedá se všechno úplně přesně vysvětlit a odůvodnit. Např. v kapele se občas stávalo, že nám přišly nástroje rozladěné, ale když jsme je protáhli přes ladičku, bylo vše OK. Říkali jsme tomu sněžná hluchota...

[bromden]

Pánové, jistě máte pravdu spíš vy než já, neboť jste nepochybně měli v rukách mnohem více nástrojů a umíte je používat nesrovnatelně jiným způsobem. Leč, subjektivní dojem je prostě subjektivní dojem, a můj prvotní dojem byl fujtalxl, po hodině fujtalxl a najednou velká spokojenost. Takže to může být sice duchařina, nebo ty struny, nebo jak si to sedlo (chuj ví, koneckonců ty kytary chodí s povolenými strunami), ale subjektivní rozdíl byl velký

[hyenik]

Hele, ale tak super ne? Výsledek je velká spokojenost. Horší by to bylo opačně.
To jak k tomuto jevu došlo, už vlastně není důležité.

My tři a já jsem měl přesně na mysli, ale nechtěl jsem úplně jmenovat, protože Redla mám moc rád.
Nicméně tohle je opravdu psychoakustická hifi duchařina (diplomaticky řečeno).
Objektivně to můžou rozseknout vzorky nahrávané ve stejných podmínkách (já to tak dělávám, proto si dovolím spoustu věcí nazvat ezopindama, zvlast kdyz dobre znam pri porovnavani vzorku jak se subjektivní vnimani dokaze zmenit behem doslova par vteřin).
Schvalne jsme si zkouseli i takove triky (neco jako opticke iluze) ze jsem v mixu donutil posluchace slyset zvuk, ktery tam ale fyzicky nebyl. Psychoakustika (podpořená marketingovými příběhy a nutností obhajovat sociální status ve smečce) je mocná čarodějka. Takze jak nekdo vyklada co vsechno si presne pamatuje o pul roce, to je maximalne k pousmání.

Nakonec stejně nejdůležitější je, jestli tě daný nástroj baví a ne nějaká objektivita.
Jak se dnes používá krásný slogan - Víc než pouhá pravda!

[himself]

No zrovna chci říct, že je jedno, jak se to chová exaktně. Důležité je, jak to cítíme my!