Kytary Martin

[Šimkojc]

Kytar není nikdy dost...

[himself]

Jak praví Mistr...

[Šimkojc]

Jsou věci se kterými se dá dělat leccos, ale pak jsou zase jiné věci, se kterými se nedá dělat vůbec nic. Stejně tak, jako Bruncvíka vždy přitáhla Jantarová hora a on se znovu nedobrovolně ocitl na ostrově, přitahují mě kytary C.F.Martin a vůbec celá historie téhle americké ikony, takže skutečnost, že jsem si v pátek vyzvedl na celnici další kousek, tentokrát třetí nejvyšší model Standard Series Martin D-41, bylo jen logickým vyústěním výše uvedeného.

Model D-41 má docela zajímavou historii. Na začátku vlastně stála vlajková loď značky, model D-45, který byl postaven na zakázku pro "zpívajícího kovboje" jménem Gene Autry (provedení "slotted headstock 12 fret"). To bylo v roce 1933 a protože byl mezi muzikanty o tuto kytaru i přes její poměrně vysokou cenu (od 200 USD) zájem, C.F.Martin je tempem cca 10 ks ročně vyráběl až do roku 1942, kdy již skoro do všech oblastí zasáhla probíhající II. světová válka a bohužel jak známo, inter arma silent musae. Vyrobilo se jen 91 ks o kterých ovšem C.F.Martin vede přesnou evidenci a životopis každé jednotlivé kytary. Je jasné, že tyto nástroje, pokud se objeví někde na trhu, jsou pravým svatým grálem sběratelů a ceny jsou astronomické v řádu stovek tisíc USD.

Po válce se výroba již neobnovila, ale když se v padesátých a šedesátých letech začaly množit případy, kdy si (nejen) country muzikanti nechávali u kytarářů upravovat své D-28 tak, aby vypadaly jako D-45, C.F.Martin zareagoval a v roce 1968 výrobu D-45 obnovil (tentokrát už v provedení "solid headstock 14 fret").
Její cena ovšem díky devalvaci dolaru poněkud stoupla a to na 1200 USD. V té době to bylo dost peněz (i když to s cenou kytar nijak nesouvisí, jen pro zajímavost, když si v roce 1963 L.H.Oswald kupoval pušku, kterou pak v listopadu toho roku zastřelil prezidenta Kennedyho, zaplatil za ni i s poštovným 21,45 USD...), takže se brzy začaly ozývat hlasy, že by nakonec stačilo vyrobit kytaru, která by jako D-45 vypadala jen zepředu, ale hlavně aby byla levnější. No a co se nestalo, C.F. Martin opět pružně zareagoval a hned rok na to v roce 1969 spatřil světlo světa model D-41 (zepředu jako D-45 a zezadu jako D-28) s tehdejší cenou 800 USD, neboli 2/3 ceny D-45. Aktuální cena (zdroj Martinguitar.com) je 4 999 USD za D-41 a 9 499 USD za D-45.

Moje kytara je z roku 2006 a je v překvapivě výborné kondici, skoro jako by na ni nikdo nehrál. Nicméně lehce propadlý (cca 1,5 mm) střed přední desky ukazuje na skladování v suchém prostředí a tak jsem ji rovnou uložil do své ozdravovací místnosti pro nástroje (bývalá sauna, kde se drží vlhkost 60 - 70 %), aby si znovu natáhla potřebné množství vody a srovnala se. To bude počítám trvat asi dva týdny a pak teprve natáhnu struny a podělím se o další dojmy.

[himself]

Líbí se mi, jak to baštíš! Gratuluju!!

[JuanV]

Kde to shanis ?

[Šimkojc]

Kytary většinou na eBay.com a informace na internetu.

[MartyC]

A jaký je rozdíl mezi Martin D41 a Martin D42?
Zvuk kytary D42 Paula Davidse je naprosto super ,zřejmě nejen kvůli kytaře.
Zní mu to jako by měl zabudované jemné varhany uvnitř.
Když jsem to slyšel , taky jsem přemýšlel o alespoň vzhledovém napodobení tohohle skvostu...
Když to čtu , vidím , že nejsem sám , koho takový "nesmysl" napadl , kytaru s designem D28 předělávat na abalonovou smršť u D41-45.

[himself]

Paul Davids někde má video, jak nahrávat akustiku. V jeho podání je to dost věda, takže proto.

[MartyC]

Jasně. Ale Paul tam má srovnání s nějakými levnějšími kytarami a i tam jeho D42 "překvapivě" vyniká.
Jinak co do nahrávání , jsem velkým fandou tohoto korejce :
https://www.youtube.com/watch?v=e3mXVe_l31M
V jeho podání i ten nejlevnější Cort zní velmi dobře
https://www.youtube.com/watch?v=qwJoG47WCBQ

[Šimkojc]

Genezi modelu Martin D-41 jsem popsal výše a co se týká D-42, vznikla podobně jako D-45 na zakázku pro jiného "zpívajícího kovboje" Texe Fletchera podle jeho vlastního návrhu v roce 1934. Neměla tak bohatě zdobené luby a zadní desku jako D-45, zato se honosila obrovským perleťovým "TEX FLETCHER" na hmatníku. Tahle kytara se dochovala, je uložena v muzeu C.F.Martin a dnes patří k nejvzácnějším Martinům vůbec.
Výroba modelu D-42 byl obnovena v roce 1988 a podle současné technické specifikace je D-42 prakticky totožná s D-45 a liší se především méně honosným zdobení. Aktuální cena (zdroj Martinguitar.com) je 6 199 USD.

Jinak moje D-41 se cca po týdnu v ozdravovně více méně srovnala a po natažení strun (zvolil jsem tentokrát D´Addario XS) si už mohu naplno vychutnávat skvělé zvukové vlastnosti kytary, především krásný dlouhý sustain, množství harmonických (alikvótních) tónů, hlasitost, dynamiku, frekvenční vyváženost apod.
Je až neuvěřitelné, že patnáct let stará kytara má na sobě jen dva nepatné ťukance a ty už jsem (a to bych si opravdu nafackoval) stihnul udělat já sám. Na přední desku mi spadla tužka a na zadní desku jsem otiskl cosi, co se mi při instalaci strun dostalo mezi podložku a kytaru. No aspoň ji v hospodě rozeznám od jiných...

[Suchac cz]

...jen dva nepatné ťukance...
...mi spadla tužka a na zadní desku jsem otiskl cosi...

To myslíš škrábanec na laku, nebo to šlo až do dřeva? To je madam tak choulostivá?

[Šimkojc]

Choulostivé na mechanické poškození Martiny docela jsou, četl jsem nějaké FAQ, resp. jinou formou základní informace o kytarách Martin a jedna z otázek byla, proč kytary Martin často vypadají otlučeně a starší, než jsou. Odpověď byla, že je to díky (především na přední desce) velmi tenké vrstvě (nitro)laku, která přispívá ke skvělému zvuku těchto kytar, ale je zároveň choulostivá na zacházení.
Jestliže má kytara na sobě skoro milimetrovou vrstvu polyuretanového laku, což je u většiny světové, hlavně čínské produkce celkem běžné, vydrží opravdu hodně, ale tenké nitro má svoje limity. Fakt je, že na jiném Martinu (D-18) se mi povedlo udělat na přední desce několik cm dlouhou rýhu nechtěně pouhým nehtem. Starší nástroje bývají choulostivější. Ale speciálně u Martinů se na nějaký škrábanec nehledí, patří to k folkloru a právě skvěle hrající otlučený Martin bývá to pravé ořechové. Ale osobně mám raději, když kytara vypadá jako nová co nejdéle...

[himself]

Dělají se mimochodem kytary úplně bez finiše? Myslím, že by mi to nevadilo...

[Šimkojc]

Myslím, že hlavním a v podstatě jediným zdrojem nelakovaných kytar jsou různé DIY kity, ale to jsou jen takové "kytary obecné". I Martin nabízí několik DIY kitů, ale rovnou upozorňuje, že se nejedná o žádný aktuální model a v Evropě to snad ani nejde koupit. Sehnat konkrétní hotovou kytaru bez laku asi prakticky nepůjde, snad přes nějaký Custom shop, ale na druhou stranu jsem už dovezl na objednávku violoncello a dvě violy bez laku, takže kdo ví...

[hyenik]

Dělají se mimochodem kytary úplně bez finiše? Myslím, že by mi to nevadilo...

...ale ani nijak moc nepomohlo.
to je taková meta legenda - jakože když lak "zabíjí" zvuk, tak bez laku to bude lepší.
no nijak extra není (mozna dokonce zvukově spíš horší), ale hlavně extrémně choulostivé na mechanické poškození.
samozrejmě nemluvím o hračkách "zalitých do plexiskla", ale normálně lakovaných kytarách a např. jednu nelakovanou elektriku mám (a kinx by dodal ze jednu plexisklovou kytaru ma a hraje super )
Nelze věci vytrhávat z kontextu a soustředit se u tak komplexní věci jako kytara, pouze na jeden aspekt.

imho nitro je taky přežitá legenda z doby, kdy nebylo nic lepšího a ted se to řeší z hlediska sběratele a ne muzikanta. (ostatně jako spousta dalších echt originálních detailů, třeba jako neladící vintage kobylky atd)
navíc živená pseudoromantickými představami, že staří předkové všechno věděli líp a znali ty tajemství přírody
(a umírali ve 40 na dnes zcela banální choroby)

[himself]

To jsi mi ale neco trochu podsunul. Libi se mi usmudlana patina (ne relic omlacenim o asfaltku) a o vlivu na zvuk si myslim sve (nejaky ale asi bude).
Mimochodem rad hraju i na preklizkove kytary, kdyznjsou pohodlne a ladi.

[Čavli]

Ušmudlaná patina? Jako špína?
Když je něco ušmudlané, nebo je někdo šmudla, je to o špíně.
Ale patina není špína. Patina je kombinace dlouhodobého vlivu prostředí, a známek používání.

[himself]

Mrkni na matonku Emila Ernebro.

[Čavli]

No ...
Otázka je, jestli je to špína, a pokud to je špína, tak je zase otázka jestli je to patina.

[himself]

Boze co to je za pindy? Neosetrene drevo se proste usmudla, lip to napsat neumim. Nemyslim fleky od blata ani kecupu. A takova "spina'" by mi nevadila. To jsem chtel rict.