Poslední kytara pro končícího dospěláka

[Šimkojc]

Já se omlouvám, ať to když tak někdo smaže, ale když už tu máme vlákno "První kytara pro začínající dítě", mohlo by tu být i vlákno z opačného pohledu. Prostě poslední kytara, ať už reálně dosažitelná v rámci aktuálních finančních možností, nebo jen kytarový sen, na který buď nikdy mít nebudu, případně bych si ho nesplnil ani kdybych na něj měl, protože by mě manželka utloukla paličkou na maso, nebo mi v tom prostě brání moje zodpovědnost a nastavený žebříček hodnot apod. Prostě poslední kytara...
Asi nepřekvapím, ale pro mě je to Martin D45...

[himself]

Dobre tema. I kdyz si koupim vysnenou za 200, stejne budu pokukovat po dalsich.

[Prskyn]

Zajímavé téma. Já si pro jednu vysněnou skoro šel, dokonce jsem měl i ty tolary připravené k rozkutálení... a nakonec jsem si to rozmyslel. Manželka by mě sice neumlátila,... ale zjistil jsem, že jsem kolenovrt a nechtěl jsem riskovat, že by to třeba nakonec nehrálo dle mých představ... V ruce jsem držel PDF konfiguraci velkého F včetně budoucího inlajnu (zdobení) hmatníku, ale nakonec jsem po dlouhém přešlapování před prodejnou koupil jenom struny... a na zahradě pak za ty prašule nechal opravit 120 let starej altán, abych si měl v létě kde hrát... ale jakožto primárně houslomilovi by mi nevadilo vlastnit Stradivárky
A Himself to napsal přesně... cíle dosaženo, vyhlíží se další

[Šimkojc]

Je to trochu jako s manželkou, pokud mám skvělou, ale pokukuji i po jiných, ještě jsem neskončil. Nebo možná skončil, ale to se pozná až po letech. Je fakt, že lidský život je natolik dlouhý, že rozhodnutí ve věku X, nemusí platit ve věku X+10, X+ 20 atd. Recidiva se může dostavit v zásadě kdykoli. Měl jsem před časem něco podobného s hodinkami, navštivte Forum.chronomag.cz a uvidíte, jak může vypadat závislost. Hudební fórum je proti tomu oáza klidu...

[hyenik]

žádná kytara není poslední

[torst]

je, ale už to nestihneš napsat na HF.

[biker_xx]

Poslední kytara je mýtus, dokud nejsi v penále. Já jsem takhle uvažoval s elektrickou kytarou, když jsem strávil asi 15 let s Gibsonem Explorerem. To byla v době, kdy jsem si jí pořídil (raný 90'), moje vysněná kytara. Po letech jsem měl roupy a že si právě koupim tu "poslední" na furt, tak jsem koupil Les Paula Standarda 2008. Měl jsem budget na mnohem víc, ale ze všech 15 LP, který jsem celej den u Thomanna zkoušel, zněla nejlíp. No a jak myslíte, že to dopadlo? Od tý doby jsem k tomu "top" Gibsonu začal nutně potřebovat "top" Fendera, takže se u mě zabydlel Stratocaster USA Custom Vintage a protože přece všechny ty tři kytary byly nakonec hrozně specifický, tak jsem ještě nutně potřeboval nějakýho superstrata, takže ještě ESP Horizon FR. A ne, že bych teď nešilhal po MusicMan Majesty, protože bez ní ze mě přece ten Petrucci nebude, že jo...

No a podobná anabáze nastala u akustik. Měl jsem doma asi 20 let nějakýho celkem slušnýho Epiphona a před nedávnem jsem po letech začal zase brnkat na akustiku. A taky jsem dostal skvělej nápad, že už bych si moh v mejch skoro 50ti pořídit něco pořádnýho jako tu "poslední". Tak jsem asi před rokem koupil Gibson Humminbird Custom Adirondack a už si začínám uvědomovat, že přece ještě NUTNĚ potřebuju nějakou pořádnou 12ku a ten Guild F512 by přece vůbec nemusel bejt špatnej. A nějakou shodou náhod trávim strašnou spoustu času na "Custom" záložkách boutique výrobců, protože nějaký na míru postavený OM nebo OOO by to přece skvěle doplnilo. Takže asi tolik k "posledním" kytarám...

[accc]

Je to jako s kopcem. Na jeden vylezeš abys uviděl další. Vždycky je o čem snít. Nebo na co se těšit. A spíš půjde o tu cestu než o cíl. Já bych rád nějaké déčko s jiným než furchovským zvukem, mám Vintage 2 a bral bych možná nějakého Martina - asi D 18 nebo D 28 ale těch peněz. Zatím se mi zdá mnohem dostupnější Yamaha FGX5 (nebo FG5).... No a taky bych někdy chtěl vyměnit "12". Teď mám yamahu CPX 700/12 a vyměnil bych jí za normální velikost těla u modelu LL1612 NT a nebo nějakou vyšší řadu Furcha, třeba zelenou, žlutou....Ale to je fakt na úrovni stění. a pokračovalo by to k nějaké super španěle, taky taylory mají jiný zvuk, než ostatní kytary, nějaká slušná elektrika..... Kdoví, jestli bych si někdy řekl, že mám dost. No ale dost mám už teď, spíš tedy jestli by si člověk někdy řekl, že má všechno, co jen může chtít.
Jak to píšu, tak si stejně spíš uvědomuju, že mám lepší kytary, než jsem si ještě před deseti nebo patnácti lety dovedl představit a víc než další kytary bych raději potkal parťáka na nějaké folkaření tady v okolí Liberce nebo partu na nějaké bluegrassové revivalování starejch olympiků, katapultů a tak... To se mi zdá daleko nedostupnější a chtěnější. Tolik esej o snech. (-:

[Prskyn]

Je to jako s kopcem. Na jeden vylezeš abys uviděl další. Vždycky je o čem snít. (....)
Jak to píšu, tak si stejně spíš uvědomuju, že mám lepší kytary, než jsem si ještě před deseti nebo patnácti lety dovedl představit...

Přesně tak to je