Furch vaše poznatky a názory

[Prskyn]

To jest pravda Matěji
Bez ořechu neznějí...

[Čavli]

Sorry za mírné OT: pořád se tady mluví o nuláku, nultém pražci, když se ve skutečnosti myslí ořech. Nultý pražec je prostě opravdu pražec, konstrukčně úplně stejný jako všechny ostatní pražce, jen bývá řazen hned za ořech a reálně se na něj tedy nehraje. Je to k vidění spíš u starších kytar, nebo u určitých typů, které se takového řešení tradičně drží, například gypsy jazz kytary.

Pokud ořech řeší zároveň výšku strun nad hmatníkem a je tak uzlem kmitu prázdné struny, je zároveň nultým pražcem.
Jinka většina eshopů nyzývá ořech běžně nultým pražcem.

[himself]

V překladu: pokud mám nultý pražec, říkám mu nultý pražec. Pokud mám jen ořech, říkám mu nultý pražec

[Matěj Rak]

No jo, říká se to tak, jakkoli je to nesprávně. Nultý pražec pořád musí být pražec a ořech je ořech. Nultý pražec na kytaře být nemusí, ořech ano. Nultý pražec je usazen ve hmatníku, kdežto ten ořech je hmatníku předsazen. Ale nakonec ji všude jinde jsou spousty podobných špatně užívaných termínů, kterým zároveň většina uživatelů rozumí.

[Prskyn]

Furch – zkušenosti a názory

Můj Furch Blue D-SA oslavil v říjnu páté narozeniny (vyroben 10.10.2018). Zakoupil jsem ho jako nový začátkem srpna 2019. Od té doby je v mé hudební bublině nejprotěžovanější kytarou.
Moji hudební bublinu si zaznamenávám na Zoom H1N. Tedy abyste rozuměli, veškerá svá cvičení nahrávám, abych pak mohl při dlouhých služebních cestách analyzovat posun (či stagnaci) úrovně hraní a snadněji tak velmi kriticky posoudil vlastní progress. A zjistil jsem, že mám zaznamenáno dohromady 3000 hodin hry na Furch Blue D-SA. Pro jedince libující si ve statistikách tzn. průměrně cca 60 hodin hry/měsíc. To odpovídá plus mínus dvěma hodinám denně, kdy se věnuji hře na akustickou kytaru (každý muzikant ví, že pokud chce podávat uspokojivý výkon, musí hrát téměř každý den, jinak přijde o feeling).
3000 hodin je hodně hodin pro jakýkoliv strunný hudební nástroj. Kytary většinou potřebují rozsáhlejší servis (vymačkané pražce či hmatník, častější seřizování akce apod.). Za těch téměř 5 let byla kytara u kytaráře třikrát. Jednou hned po nákupu na jemné seřízení, poté na snížení dohmatu – snížení kobylkového sedla, a potřetí na instalaci L.R.Bagss Anthem. Po těchto úkonech (a mezi těmito úkony) nebyl nikdy třeba žádný další zásah. Nástroj zůstával stabilní, perfektně ladící v kterékoliv poloze bez nutnosti dolaďování například při použití kapodastru. A tak je tomu dodnes. Nástroj jednoduše „drží“.
Jak nástroj udržuji v kondici?
Doma mám vcelku příznivé podmínky, vlhkost v mém hudebním kutlochu se pohybuje mezi 49 – 56 procenty vlhkosti (měřeno vlhkoměrem kalibrovaným ČMI), takže problémy s vysušováním či naopak se zavodněním masivu nemám. Kytara pravidelně jedenkrát za 45 dnů absolvuje očistu kosmetikou Taylor, včetně výměny strun a ošetření hmatníku a kobylky lněným olejem. Většinu času, kdy na ni nehraju, je uložena v A stojanu a převážena výhradně v kufru Hiscox. Pokud přece jen při venkovní produkci nasaje víc vody, než je zdrávo, ke zmírnění vlhkosti používám silikagel (kočkolit do kočičího WC je pro účely relativně rychlého odvodnění velmi efektivní). Žádnou další zvláštní údržbu na kytaře neprovádím, jednou jsem preventivně promazal ladící mechaniku (která je mimochodem dostatečně jemná a velmi stabilní).
Nástroj udržuji v kondici také tím, že ho nepůjčuji, případně nikdy ne bez bedlivého dozoru. To kytaře také velmi prospívá, proto neutrpěla žádný, byť sebemenší šrám či důlek ve dřevě. Sem tam nějaké to jemné škrábnutí od trsátka ale samozřejmě má.

Co se na kytaře změnilo, tak zabarvení smrkové desky. Barevně po těch letech vypadá jako červený cedr, ale v kombinaci se Zebranem je to vlastně vítaný proces barevného stárnutí. Dále zežloutlo poměrně výrazně kobylkové sedlo a také ořech – obojí z TUSQ materiálu, obojí originál. A co se určitě změnilo, tak zvuk. Říká se, že se kytara časem vyhrává a dle nahrávek soudím, že to tak je. V tomto případě k lepšímu. Ostrý projev se změnil na vrnivý a medový zvuk, který však dle potřeby lze změnit na parádní cinknutí. Ovšem tato změna zvuku může být i výsledem změny techniky hraní – čili pochopení nástroje. A pochopitelně se změnila struktura povrchu zadní části krku, který je parádně vyleštěn (naštěstí hraju ve všech polohách, takže je vyleštěn od korpusu až k hlavě vcelku rovnoměrně).

Krom snímače, který byl doinstalován, zůstalo na kytaře vše beze změn. Žádné pokusy s kostmi či kolíčky apod. Nebylo a stále není třeba přebrušování pražců ani hmatniku.

Furchy, které jsme vlastnil (nebo vlastním)
Furch Green G-SM před rokem 2022 – darován v rodině, stále ve vynikající kondici
Furch Orange D-SR (prodán bez významné ztráty)
Furch Yellow G-SR – darován v rodině, stále ve vynikající kondici (vlastně se náramně rozehrál)
Furch Blue D-MM vynikající a bůhví proč trhem nepochopený bluesový nástroj (stále ho mám a prodej nechystám)
Furch Vintage 2 D-SR (prodán s minimální ztrátou, nepohodli jsme se já, a nultý pražec 43mm – zvukově ale jeden z nejlepších Furchů, co jsem kdy vlastnil a všeobecně držel v ruce, ostatně kvůli zvuku jsem ho kupoval a také kvůli zvuku velmi rychle a snadno prodal)
Furch Yellow Dc-SR – zcela nový nástroj s výjimečným basovým projevem, - vrnící Edur naježilo srst mému kocourovi tak, že jsem myslel, že má vzteklinu – adept na instalaci snímače
A konečně Furch Blue D-SA – kytara, o které si myslím, že je to můj (do)životní nástroj

V budoucnu zacíleno na Furch D-SR Red Pure a na Little Jane CM (zatím jsem nenašel ten zvuk, který bych od uvedených chtěl).

EDIT - vymazána fotografie

[Jiří Zelist]

Co jsou "odlepené podlepy"? Bylo by foto?
Taky víc než hodně záleží, jak se člověk ke kytaře chová a jak jí ošetřuje a jak uchovává atd atd. Za posledních cca 20 let jsem měl doma fakt hodně Furchů, ani jeden neměl jedinou konstrukční "mouchu". Párkrát jsem měl do studia půjčenou 30let starou D-63 Lux v naprosto špičkový kondici!
Stejně tak jsem ale viděl a měl v ruce 2 nástroje, který byly po 2letech od koupě úplně na odpis (nebo komplet repas) - přeschlý, prohnuté desky, odlepená kobyla ap.

Těžko se to fotí, většinou se odlepí jen část a není to vlastně ani vidět a ani to nedrnčí, takže si toho pravděpodobně leckdo ani nevšimne. To, o čem jsem mluvil se týká podlepů mezi dvěma částmi zadní desky z indického palisandru. Pravděpodobně to vždy vznikne, když je kytara ve vlhčím prostředí (obě dřeva ve vlhku pracují odlišným způsobem), což se mi bohužel občas stává - hraju i venku, v průjezdech atp. Není to ani kritika Furcha, sám ho mám a je to moje nejhlučnější a nejbasovější kytara - což člověk ocení, když je potřeba být slyšel bez aparatur a to Furch opravdu umí.
To s tím krkem, viz foto jiného uživatele výše v diskuzi, se údajně stává, protože dřevo prostě pracuje, byť třeba málo, celý život a lak s tmelem moc ne. Navíc Furch krky výhradně šroubuje a matka pod nálepkou u krku se někdy trochu zatlačí a je třeba ji dotáhnout - proč tam není alespoň podložka netuším, možná Furch nějaký důvod má. Má to samozřejmě výhodu pro snadný servis, ale jako rybinový spoj to asi fungovat nikdy nebude....

[himself]

A protože to je krásné psaní, k jehož věcnosti nemůžu mít připomínek (snad s výjimkou vykroucení hlavy nad statistikami), zastavil bych se jen u slova protežovat (z francouzštiny), které často lidé mylně používají jako "protěžovat" Kdo nevěří, ať si to vygůglí!

[Prskyn]

mě neštvi

[HoSl]

mě neštvi

I tohle by šlo lépe. Neštvi mě!

[himself]

Kdepak, z toho prvního postu cáká emoce

[Prskyn]

Prdlačky Himselfe... na emoce jsem už starej Syčáci!

[HoSl]

Furcha nevlastním. Tedy zatím. Měl jsem možnost si vyzkoušet pěknou řádku modelů v Modřanech a Blue model G mi z toho vycházel lépe než některé ty vyloženě dražší až nejdražší. Ale možná to bylo způsobeno přílišným hlukem, bylo to v období Festiwallu a lidí kolem nemálo. Takže to ten Blue pravděpodobně vyhrál nejdrzejším zvukem. Pak jsem měl možnost vyzkoušet si Blue a Yellow u soukromého prodejce, když jsem kupoval svou kytaru(Epiphone Masterbilt DR-500MCE). tehdy mi ten Furch Blue přišel horší než Epiphone, Yellow zas naopak o dost lepší. Dneska pomalu docházím k názoru, že "potřebuju" něco jiného než D, méně basů..Tedy něco jako Blue G-SW nebo Gc-Sx. I když i ten výřez bych oželel...

[Matěj Rak]

Já furcha taky nemám, přecejen hraju na klasiku, ale kamarádka má little jane. Půjčil jsem si to a je to naprosto boží věc. Kdyby to Furch vyráběl jako klasickou kytaru s nylonovými strunami, bral bych to hned. Krom toho, že je to mechanická nádhera, je to perfektně funkční a zvukově naprosto dostačující.

[Prskyn]

To HoSl: souhlasím s tím, že některé Blue kytary se mohou jevit jako zvukově lepší... a zcela určitě jsou nejspíš nejlepší v poměru výkon/cena mezi kytarami s matnou úpravou... ale řady yellow a výše... to už jsou úplně jiné nástroje, jejich zvuk je o hlasitosti a "nepřehlcení", i když do nich třískáš jako blázen. Neumoříš je. A především to jsou nástroje, kde o zvuku více méně už rozhoduješ ty sám, nikoliv jen nástroj.
Blue mají takový sušší tón, což například mé hře naprosto vyhovuje, ale když chceš nechat některý z tónů doznívat, tak ti to Blue docela snadno umožní. Tedy alespoň ta moje Zebra... no ono se to těžko popisuje...

[HoSl]

Yellow...to už jsou úplně jiné nástroje, jejich zvuk je o hlasitosti a "nepřehlcení", i když do nich třískáš jako blázen. Neumoříš je. A především to jsou nástroje, kde o zvuku více méně už rozhoduješ ty sám, nikoliv jen nástroj.

Ano, tohle je přesně ten dojem, co jsem měl taky. A i přes to zvyšování cen si myslím, že u téhle značky je stále poměr cena/výkon výborný. Když už to tedy napíšu takto suše. A jsem rád, že se jim daří.

[guitar.zl]

To Prskyn:
Moooc pěkný Furchoviště, gratulace.....
Vyzkoušej ještě tu kost - do kobylky i jako ořech. Fakt brutální změna! (K lepšímu) .... TusQ jsou super materiály, ani slovo proti nim. (Taky jsem je dal na všechny svý polomasivy i překližky.)
Ale pokud dáš pravou kost, ještě jeden level výš tvá kytara umí!!

[guitar.zl]

To HoSl:
Asi jsi natrefil na dobrý kus... já zatím takovou zkušenost nemám (že by Epi setřel Furcha). Epiphone (aku i el) pro mne skončili rokem cca 98, navíc kvalit nástrojů ze 70. a 80. let už asi nedosáhnou!

[Prskyn]

To Prskyn:
Moooc pěkný Furchoviště, gratulace.....
Vyzkoušej ještě tu kost - do kobylky i jako ořech. Fakt brutální změna! (K lepšímu) .... TusQ jsou super materiály, ani slovo proti nim. (Taky jsem je dal na všechny svý polomasivy i překližky.)
Ale pokud dáš pravou kost, ještě jeden level výš tvá kytara umí!!

Díky, snažím se...
Kosti - s tím už jsem kdysi experimentoval ( před Furchy jsem sbíral/kupoval levnější nástroje). Nikdy mě to nepřesvědčilo, navíc nejsem zručný a různé pilky, pilníky, šroubováky apod považuji za své nepřátele. Ačkoliv se to může zdát příliš konzervativní, moje zkušenost je taková, že v případě potřeby se lépe se prodává nástroj, na kterém neprobíhal žádný experiment. Osobně také dávám přednost nákupu čehokoliv bez úprav a v originálním provedení.

[Prskyn]

Co jsou "odlepené podlepy"? Bylo by foto?
Taky víc než hodně záleží, jak se člověk ke kytaře chová a jak jí ošetřuje a jak uchovává atd atd. Za posledních cca 20 let jsem měl doma fakt hodně Furchů, ani jeden neměl jedinou konstrukční "mouchu". Párkrát jsem měl do studia půjčenou 30let starou D-63 Lux v naprosto špičkový kondici!
Stejně tak jsem ale viděl a měl v ruce 2 nástroje, který byly po 2letech od koupě úplně na odpis (nebo komplet repas) - přeschlý, prohnuté desky, odlepená kobyla ap.

Těžko se to fotí, většinou se odlepí jen část a není to vlastně ani vidět a ani to nedrnčí, takže si toho pravděpodobně leckdo ani nevšimne. To, o čem jsem mluvil se týká podlepů mezi dvěma částmi zadní desky z indického palisandru. Pravděpodobně to vždy vznikne, když je kytara ve vlhčím prostředí (obě dřeva ve vlhku pracují odlišným způsobem), což se mi bohužel občas stává - hraju i venku, v průjezdech atp. Není to ani kritika Furcha, sám ho mám a je to moje nejhlučnější a nejbasovější kytara - což člověk ocení, když je potřeba být slyšel bez aparatur a to Furch opravdu umí.
To s tím krkem, viz foto jiného uživatele výše v diskuzi, se údajně stává, protože dřevo prostě pracuje, byť třeba málo, celý život a lak s tmelem moc ne. Navíc Furch krky výhradně šroubuje a matka pod nálepkou u krku se někdy trochu zatlačí a je třeba ji dotáhnout - proč tam není alespoň podložka netuším, možná Furch nějaký důvod má. Má to samozřejmě výhodu pro snadný servis, ale jako rybinový spoj to asi fungovat nikdy nebude....

Já naopak způsob upevnění krku u Furchů vítám, nabízí se možnost velmi rychle starý nahradit novým bez nějakých brutálních zásahů do zbytku konstrukce. Konec konců, právě koncept upevnění a možnosti seřízení krku jsou u Furchů ukázkou toho, jak nekonvenční přístup může zlepšit kvalitu a použitelnost nástroje.
To ostatní - to už je o přístupu a údržbě konkrétního nástroje...

[HoSl]

To HoSl:
Asi jsi natrefil na dobrý kus... já zatím takovou zkušenost nemám (že by Epi setřel Furcha). Epiphone (aku i el) pro mne skončili rokem cca 98, navíc kvalit nástrojů ze 70. a 80. let už asi nedosáhnou!

Je to hrozně subjektivní a nutně to neznamená, že ta Epi Furcha setře. Pro moje ucho to v ten daný moment byla lepší kytara a taky se do toho promítala ta věc, že Epi byla o 10tis. levnější.