Mám to vlastně hodně podobně, akorát jsme o něco mladší - je nám kolem 40. Ale jinak v roce 2004 jsme založili kapelu, vlastní věci, lidi docela chodili, za deset let jsme odehráli spoustu koncertů, skvělý večírky, skvělá parta v kapele, nahráli jsme nějaký nahrávky (a za některý se dokonce ani dneska nestydím:-)), na to jak moc jsme neuměli hrát a jak jsme vlastně nedělali žádný promo blbiny jsme byli lokálně (velmi lokálně:-)) asi i docela populární. Pak jsme postupně ztratili tah na branku a už jsme neměli tolik chuť skládat a dělat vlastní věci a začalo být čím dál těžší hrát vlastní muziku + začala vyvstávat potřeba řešit sítě, promo, fotky a podobný blbiny, do kterých se nikomu nechtělo...a co dál.
No a já se našel v hraní coverů. Pro někoho je to možná dno a poslední štace muzikanta, ale my jsme si udělali s kapelou tři podmínky:
- Musí nás to muzikantsky bavit (i když je to třeba čistej pop...dokonce i takovej existuje)
musí to bejt známý (známejch songů je miliarda, takže se snad dá vybrat)
ideálně aby to bylo pěkně do skoku
A nějakým způsobem se nám podařilo najít v repertoáru průnik mezi tím, co baví nás a zároveň lidi a přitom nehrajeme klasickej zábavovej bigbít jako jsou Kabáti (nic proti nim).
A tak hraju songy, který jsem sice nesložil, ale jsou mnohem lepší, než bych kdy já složil. Nevadí mě se učit sóla skoro do tónu, protože jsou mnohem lepší sóla, než bych já kdy vymyslel...a prostě mě baví.
Nehrajeme best of skvělý kapely, my hrajeme best of z best of kapel:-D
A tím, že na to lidi chodí a baví je to, baví to i nás...
