Docela se mi líbí i čistý zvuk jenom přes kompresor a reverb přímo do toho malinkatého HB Tube5, to je docela měkký a teplý zvuk jazzové kytary, ovšem nejradši hraju nějaký lehký crunch. Jako bluesový nástroje v porovnání ty dvě telata asi takhle: TE-52 je taková zaplivaná putyka v dělnické čtvrti Chicaga (prostě tvrdé, ostré a řinčivé Tele bez kompromisů), TE-90 hospoda páté cenové skupiny v deltě Mississippi, za dusného podvečera (výrazně teplejší a barevnější zvuk, ovšem pořád je v tom cítit ta telecí"syrovost")
Rozdíl v dílenském zpracování kupodivu ve prospěch levnější kytary. Hlavně hmatník a pražce, TE-52 prakticky nebylo co vytknout, kromě mírného snížení strun nad prvním pražcem nebylo co dělat, TE-90 je na tom o něco hůř. Ne že by to byla nějaká tragédie, ale kromě snížení strun jsem musel ještě zarovnat docela nepříjemnou hranu na ořechu a při další výměně strun trochu doleštím pražce. Nikde to nedrnčí, ale je to na hraně, a je při hraní cítit, že to prostě chce.
Do ruky mi víc sedí krk té dvaapadesátky, až mě chytá kacířská myšlenka, pokud budou krky pasovat na výměnu, vzít ještě jednu 52, krk přehodit na 90 a z toho "zbytku" zkombinovat kočkopsa a natáhnout struny pro Nashville ladění. Stejně k takovému nástroji směřuju.
