Gibson Dusk Tiger

[Jazzman]

Pro mě je legendou třeba Leo Fender a jemu podobní. Prostě přijde někdo s nápadem ( v tomto případě, že basa musí být snadno přenosná a slyšitelná,el.kytara musí být dostupná, jednoduchá a přitom kvalitní....) a když se ujme, tak nastává jakýsi zlatý věk vývoje a nadšení, po které se vše stane rutinou a přestane fungovat ( akciovka, správní rady, fúze, akvizice, distribuční kanály, optimalizace, automatizace....)
proto Fender za život prodal 2-3 firmy a vždy začal znovu. Takových bude více.....Stejný byl třeba Stradivari a vás napadne 100 dalších. Jen u Stradivariho ještě nebyli zločinci s bílým límečkem, jen podepisoval housle vyrobené od zaměstnanců.

Obrázek jsem změnil, protože kytaru budu reklamovat, za to se chystám koupit nějaké už druhé úža SG a budu placatý jazzman, nikoliv lubový.

[woro90-1]

Např. mě by strašně lákalo Flying V, v jazzovém klubu bych s tím fakt zaujal , ale na hraní jazzového mainstreamu to není.

Chachá, náš náhle zploštělý jazzman si toho také všimnul - i já uvažuji o klasickém '58 véčku, jen na blues (spíš jemnější než nějaké hendrixoviny). Metal je skoro urážkou véčka (a to mám metal rád), ta kytara je vymyšlená na jinší věci

Leo Fender se kolikrát celkem seknul, ale jeho koncept elektrické kytary obecně je úžasný. Jednoduchá, levná, rozebiratelná a přitom pohodlná a dobře znějící. Samý "nehudební" šroub místo zarytého tradicionalismu a snahy udělat to tak, aby to mohlo být co nejdražší.