K tomu zvuku - hraje tady roli docela podstatný fakt - Road Salt One a Road Salt Two se nahrávala stylem všechna tělesa najednou. Z cca šesti nahrávek se pak vybrala nejlepší.
Jinak k PoS jsem se dostal cca před půl rokem a nutno podotknout, že to není na vstřebání úplně jednoduchá hudba. Perfect Element a Remedy Lane se mi tak nějak líbí, řekněme průměrně, BE ještě nějak přicházím na chuť, Scarsick se mi líbí moc, Road Salt One se mi nedaří nijak uchopit a Road Salt Two se mi také líbí moc.
K dotazu na začátku threadu k Road Salt One - já nevím, jsem z toho nějak rozpačitý, takže k tomu tak nějak fakt nevím, co říct
Možná to chce víc naposlouchat. Sisters je určitě dobrá skladba, ale mám pocit, že z konceptu alba spíš vybočuje, podobně jako třeba slaďárna Second Love na Remedy Lane. Možná se ale mýlím, nevím.
Je to ale u této kapely snad ještě víc subjektivní, než jindy. Nemůžu třeba souhlasit s Nerovým názorem na Road Salt Two a srovnáním s Heritage od Opeth (které jsem teda pořád nevstřebal... a to jsem se snažil). Dost taky záleží na textech a jak je kdo vnímá. Po detailnějším přečtení některých textů spoustu songů vnímám úplně jinak. Daniel texty nepíše rozhodně jenom tak pro ozdobu.
Jinak ve čtvrtek jsem byl v Praze na jejich koncertě (poprvé) a musím říct, že paráda. Daniel sice není bůhvíjaký joker, ale to vůbec nevadí. Vystoupení se moc líbilo, zaměřené bylo samozřejmě na Road Salt Two, ale objevily se i klasické vály jako Kingdom of Loss, Perfect Element (ten sice poněkud neplánovaně) apod. Čelist mi padla při přídavku v podobě dvacetiminutového jamu, který byl prostě božský. Zcela jistě jeden z nezapomenutelných koncertů, v listopadu bych na ně vyrazil do Vídně, kde se zastaví i s Opeth.
řadím ho možná jako své nejoblíbenější. Entropia je skvělá, jsou tam místy nádherné fúze, např People Passing By řadím mezi své nejoblíbenější skladby od PoS 
