Clapton je pro mě synonymem mých začátků na elektriku a tedy srdcovka:) Ačkoli mi dalo dost práce oprostit se od bluesových licků, protože jsem takový styl hraní prostě mít nechtěl, ale tedy dalo to strašný práce a nevím, jestli se mi to úplně podařilo
Jinak ale mám Erica opravdu rád. Jako kytarista je inspirativní, neuvěřitelně přesvědčivý a v jeho hře je takové to "mojo" co nejde popsat slovy, ale cítím, že tam je
Cream už mě tolik nefrčí, (glorifikovaná Wheels of Fire mě nikdy nechytla, zatímco Disreali Gears jsou fakt bomba), Blind Faith silně můžu a po letech se mi z Dereka začíná i líbit ta zatrolená Layla.
A z jeho sólovek. 461 Ocean Boulevard je jeho nejlepší deska, Just One Night je fenomenální živák a From the Cradle je jedna z mých nejoblíbenějších blues-rockových desek. Slovutný Unplugged mám už příliš ohrán na to, abych ho nějak soudil a jinak je jeho diskografie velice solidní. V zásadě mě žádnou deskou nikdy extra nezklamal a drží si velice solidní úroveň, ačkoli mi přijde, že od těch 60. let tak nějak drnká furt to samé a uskočit (např. prazvláštní deska Pilgrim) se mu příliš nedaří. Poslední deska budiž důkazem, že Eric je konstatně dobrý, nějaké invenční skopičiny ale těžko čekat. Prostě blues-rock a pohoda. Nic víc, nic míň
Jeden z nejlepších životopisů, co jsem kdy četl...
