trochu se pokusim takovou induktivní metodou přiblížit, co mě trápí.
mám Takamine G series, hraju si songy, většinou Radiohead a pak různý blbosti, který když se mi líběj, "házim do šuplíku" pro (prej) možná budoucí songy. Přitom je jasné, že zvuk inspiruje, zvuk - pocit - song. Často je blbé E, A, Fismi, jež krásně zní na krásné akustice s novejma strunama, mnohem víc než překomplikované chord progressions... Jenže zvuk na mé akustice mi nedostačuje, předtím jsem měl Stagg a koupil jsem si Takamine právě abych si mohl užívat zvuk, což se zprvu dělo, ale teď už je tomu konec. Její zvuk mě omrzívá. A tak mám otázku...
Co byste navrhovali za řešení? Nedávno jsem dal nové struny (Elixir), které ale příliš neohromily (možná je to díky mým mladistvým neustále naivním očekáváním), zprvu dokonce zněly "divně" (to možná všechny čerstvý struny)...
Jiné struny?
Má smysl si zajít za kytarářem aby kytaru "vytunil"?
Přinese něco nového zapojení do komba (resp. jestli něco nového přinese kombo + nějaké efekty na elektroakustiku? Chorus?)?
...že neni nutné poohlížet se po jiné kytaře z vyšších kruhů? Vidim na sobě jak se stává moje ucho náročným ale peněz není...
P.S. Ten divnej vznosnej sloh mi promiňte, nějak sem na to měl náladu..