Nedávno jsem držela v ruce několik kytar a měla jsem pocit, že bych se s touhle věcí mohla blíž spřátelit. Uvažuju o tom, že bych si pořídila levnější kus (cca do 3, max. 4 tisíc i s příslušenstvím, případně levnější), ale ještě než půjdu do prodejny, potřebuju si aspoň nahrubo ujasnit, co vlastně chci a proč.
Podle všech návodů, které jsem zatím našla, bych měla chtít westernovou kytaru (písničky k táboráku, doprovodní akordy, občas něco vydrnkat, ale rozhodně ne nic na vysoké umělecké úrovni), ale pro španělku mi vychází několik argumentů:
1) nemám ráda, když "to" hraje příliš hlasitě. Mám pocit, že na španělku se dá slušně hrát podstatně tišeji než na westernku: předpokládám, že je to menším tělem a nylonovýma strunama. Navíc bydlím v paneláku, kde sousedi určitě ocení spíš tišší nástroj než hlasitější, zvlášť u začátečnických pokusů (ne, elektriku kvůli tomu kupovat nebudu).
2) nepředpokládám, že by ze mě byl "tahoun" v případě, že bych se dostala tak daleko, abych hrála jednu z více kytar: tišší a méně výrazný zvuk by nebyl na škodu, spíš bych se radši schovala v pozadí celkového zvuku, ať se bude hrát nebo zpívat v jakékoliv sestavě.
3) přijde mně, že nylonové struny se drží i hrají výrazně snáz - sice se dají natáhnout i na westernku, ale když už bych si pořizovala novou kytaru, tak radši takovou, pro kterou jsou přirozenější.
4) vím, že mám docela výrazný hudební hluch; jakákoliv moje produkce, jestli to neskončí u drnkání v obýváku, bude z velké části "nadřená". Vzhledem k úrovni, které si myslím, že jsem schopná maximálně dosáhnout, nepředpokládám, že bych se dostala někam, kde by mi výrazně vadil jiný typ kytary.
5) španělka se mně od pohledu líbí víc
Jak jsem psala, s kytarou budu začínat a moje teoretické základy i praktické zkušenosti jsou minimální. Chtěla bych se zde zeptat: je některý z uvedených (hlavně prvních čtyř) důvodů úplně mimo mísu? Jsou tyto důvody podle vás dostatečné k rozhodnutí pro nákup španělky i na "westernkový" typ hry, nebo něco podstatného přehlížím/podceňuji?