White_line píše:Zdravím,
chtěl bych se zeptat, Kterou si mám koupit. Na foukačku zatím neumím, ale moc rád bych se to naučil. Větší problém je, že mám málo peněz ( vánoce
). Takže jsem musel omezit výběr.... Jde mi o to, že bych se naučil na nějaké levné a později bych si koupil Hohner special 20 ... Jinak si mám nejspíš vzít C-dur že?
Díky moc za vaše odpovědi, cením si jich
...
Ps: Jestli má někdo nějaký návrh, sem s ním
Pokud chceš foukačku na blues, záleží na tom, jestli budeš hrát sám nebo s kytarou. S kytarou bych ti doporučil laděnou v A dur nebo D dur (hraje se na to blues v E a v A). Na céčko hraješ blues v G, což je pro kytaristu postatně méně pohodlné. Áčko má hutný, chraplavý bluesový zvuk, spotřebuje ale hodně vzduchu, zvlášť proto, že nejlépe zní v dolní oktávě. Déčko je zase dobré v horních polohách, ve kterých se dobře ovládá, a má ostrý, průrazný zvuk. Special 20 je dobrá volba, být tebou koupím ji hned, ale pokud na ni nemáš, zkus Travellera, to pouzdro se hodí a zlí jazykové tvrdí že ačkoli Silver Star a Traveller vypadají stejně, Silver Star má podřadnější hlásky a hůř těsní. Nemám to ale potvrzené. Pokud máš opravdu málo peněz, vykašli se na Hohnera a kup čínu značky Golden Cup. Mám tu verzi Antique s mosaznými covery laděnou v C a má to trochu jiný zvuk než hohnerky, průraznější, ne tak zastřený, což je fajn s mikrofonem (stačí méně gainu), případně i akusticky s kapelou - více vyčnívá. Co se týče spolehlivosti, hraju na ni půl roku a teprve teď se slyšitelně rozladilo G, a to ji nešetřím (hraju na trubku, tak to občas rád trochu osolím, nehledě na to, že jsou pak bendované tóny pevnější a lépe vyznívá flutter, growl a vibrato).
Ještě jeden trik ti poradím: Pokud chceš opravdu hodně šetřit a chceš hohnerku, kup tu dětskou Happy Color Harp. Já jsem to tak udělal a dal jsem na ni covery z ohrané staggovky (místo těch plastových) a když jsem ji trochu rozehrál, byla lepší jak Traveller, chválil mi ji i majitel Blues Harp MS. Je úžasně měkká a moc neuchází, jediné mínus je její podivný vzhled (pomačkané staggovské covery na průhledném žlutém korpusu) a to, že s původními plastovými covery není zdaleka tak příjemná, takže ty staggovské plechy byly pro mě nutné. Navíc ta staggovka, kterou jsem za její krátký život několikrát dolaďoval, po dvou měsících dohrála úplně, a nechtělo se mi ji vyhodit aniž by k něčemu byla. A shodou okolností jsem na vodě dostal šutrem do harmoniky, takže jsem po návratu vyklepal covery, vyměnil rozlomený korpus za staggovský a staggovské covery šly na dětskou hohnerku, takže jsem ze staggovky vyhazoval jen hlásky a z té rozkřápnuté jen zničený korpus.
Puck nekupuj, i obyčejná bluesovka je pro začátečníka malá.
