Ahoj Kajdo, díky za odpověďKajda píše:Ahoj Pehve, na bicí učím cca pátý rok, takže ještě pořád sbírám zkušenosti (což stejně budu celý život). Odpověď na Tvou otázku bohužel není ani trochu jednoduchá. Já s ní zápasím víceméně každý den a s každým žákem. Je několik kategorií žáků. Ti, kteří jsou nadaní a cvičí, ti, kteří jsou šikovní, ale necvičí, ti, kterým to nejde tak snadno, ale snaží se a ti, kterým to ani moc nejde a ani necvičí. Každého žáka beru individuálně a mám na něj trošku jiné nároky, než na ostatní. Měla jsem žáky (i menší i větší), kteří během roku zjistili, že by museli začít aspoň trošku cvičit, tak to vzdali, pak mám žáky, kteří skoro vůbec necvičí, ale baví je chodit na hodiny. A teď si vyber ... Není v dnešní době lepší to, že to děcko aspoň přijde dvakrát týdně do hudebky, než aby sedělo pořád u počítače? Hodně záleží i na přístupu rodičů, jedna maminka mě dokonce poprosila, abych na jejího synka nebyla moc přísná, že chce, aby u bicích vydržel ...nakonec to dopadlo tak, že ten klučina chodí už čtvrtý rok, začalo ho to bavit a letos dostal k Vánocům Sonory 3005 (z druhé ruky) a i si na ně doma zahraje
(předtím vystřídal asi 3 jiné nástroje a na žádném nevydržel ani rok).
Prostě na žáka, u kterého vidím zájem a potenciál, tak mám přísnější nároky, než na ostatní. Jinak to prostě nejde.
Každý žák se nějak vyvíjí, někdo chodí třeba od deseti let a začne ho to bavit a zajímat až v pubertě, někdo to má zase naopak.
Špatně se mi to takhle popisuje, lepší by bylo si o tom popovídat normálně, ale snad se mi podařilo aspoň nějak vyjádřit, co jsem chtěla
napsala jsi to moc hezky s těmi žáčky, lovím v paměti do které kategorie bych u tebe spadal já kdysi
...no myslím že jsem plandal někde mezi tou první a druhou asi podle nálady ale většinou jsem tomu bubínku taky doma moc nedal, spíš mě to taky táhlo za soupravu.Souhlasím s tím že nejlepší je individuální přístup ke každému podle jeho kvalit. Kdo má na víc tak toho postrčit a kdo to má jen místo počítače aby máma nenadávala tak ten at si hraje tak aby máma nenadávala...
...třeba ho to jednou chytne....U toho mého známého to je ale myslím jiný případ protože jeho rodiče(táta muzikant) by chtěli aby se na bubny učil to co má ale kluk si hraje to co chce a učiteli je to jedno. Žádný etudy, žádná technika, jen bezduchý mlácení rytmů a sypání brambor přes tomy, občas prásk na činel :)prostě kravál,žádný metronom, noty... jistě víš o čem mluvím. Tady je prostě někde problém.
no s tim kuchařem bych to řekl asi tak že by se první 2 roky učil krájet cibuli před sebou a potom na různých místech stolupajaKahan píše: ....Ale souhlasím s tím, že by se dívtě mělo první učit ten snare. Ale podle mého jsou 2 roky příliš. Čtvrt roku to tomu dítěti stačí, nebo s tím sekne a přestane ho to bavit. To je něco podobného, jak kdyby kuchař se první 2 roky učil míchat vařečkou a poté teprve se učil krájet cibuli.
Já osobně jsem proti všelijakým hudebkám.......
to je blbý přirovnáníchápu že se ta doba zdá dlouhá, nejlepší je tedy cvičit na soupravu a na bubínek odděleně. Prostě to střídat-jedna etuda na bubínek, jedna na soupravu. Bubínek bych ale pořád nějak postrkoval dopředu protože na bubínku se technika učí, na soupravě uplatňuje. Co umíš z bubínku, to zahraješ na soupravě. Co nezahraješ na bubínku, to nezahraješ ani na soupravě.
Jinak moc fandím tomu co pro brášku děláš
jo a věř že hudebky svůj význam mají, pro tebe ne protože jsi ho asi neměl šanci objevit ale pro jiný lidi určitě ano.
). 
Víc učitelů s tvým přístupem, názorem a jednáním!!! Mít klobouk, smekám okamžitě!!!