Eric Clapton

[fixja]

Nemusí.

Právě mi dohrálo čerstvě koupený CD - John Littlejohn, zapomenutý chicagský kytarista (oblíbenec Buddy Guye), poslední věc je celá jen v Ečku - asi zapoměl na ty pravidla

To samý Howlin Wolf - Wang Dang Doodle.. jen tónina, žádná sub- ani dominanta.. a jaký je to blues.

I ten Clapton, abych byl on topic , udělal to samý - Little Rachel (na There´s One in Every Crowd), groove v E od začátku do konce..

a našlo by se toho mnohem víc.

Robert Pete Williams -prakticky všechno, ale to byl vůbec samorost
John Lee Hooker - když s ním hrála (jakákpoli) kapela, tak trpěla, protože nikdy nevěděli přesně kdy přijde změna.. Taky proto nejlepší jsou jeho sólo věci, kde se s ním nemusí nikdo scházet.
Fred McDowell - prakticky jenom když hrál převzatý věci tak jsou to "dvanáctky" a to ještě většinou upravený aspoň zčásti "mimo meze"..

Prostě - v nějakým dodržování struktury a harmonie to není.
Jak na toto téma řekl v jednom interview Jimmy Page: " .. blues can be anything, really "

Ty meze a pravidla - to se tak učesalo aby to bylo pro široký (bílý) publikum stravitelnější - a prodejnější.
V podstatě z komerčních důvodů.

Když zahraji na rozladěnou kytaru absolutně neladící akordy bez jakýchkoli pravidel, ale budu se u toho cítit jako bohové na Olympu a prožívat to jako bych rodil.... Bude to blues?
A takových případů by se nalezlo tuny... I hoper, který si svůj "track" totálně vychutnává není bluesman...
Říkej si co chceš, ale blues není jen o pocitech, ale i o nějakých postupech. Nemusím být teoretik a vyjmenovat je. Ale snad sám uznáš, že něco zní jako blues a něco jiného prostě blues není...

[Farrell]

Nemusí.

Právě mi dohrálo čerstvě koupený CD - John Littlejohn, zapomenutý chicagský kytarista (oblíbenec Buddy Guye), poslední věc je celá jen v Ečku - asi zapoměl na ty pravidla

To samý Howlin Wolf - Wang Dang Doodle.. jen tónina, žádná sub- ani dominanta.. a jaký je to blues.

I ten Clapton, abych byl on topic , udělal to samý - Little Rachel (na There´s One in Every Crowd), groove v E od začátku do konce..

a našlo by se toho mnohem víc.

Robert Pete Williams -prakticky všechno, ale to byl vůbec samorost
John Lee Hooker - když s ním hrála (jakákpoli) kapela, tak trpěla, protože nikdy nevěděli přesně kdy přijde změna.. Taky proto nejlepší jsou jeho sólo věci, kde se s ním nemusí nikdo scházet.
Fred McDowell - prakticky jenom když hrál převzatý věci tak jsou to "dvanáctky" a to ještě většinou upravený aspoň zčásti "mimo meze"..

Prostě - v nějakým dodržování struktury a harmonie to není.
Jak na toto téma řekl v jednom interview Jimmy Page: " .. blues can be anything, really "

Ty meze a pravidla - to se tak učesalo aby to bylo pro široký (bílý) publikum stravitelnější - a prodejnější.
V podstatě z komerčních důvodů.

ale blues není jen o pocitech, ale i o nějakých postupech

A tech "postupu" je tolik moc spousta hodne, a ne jen melodicky a rytmicky slozeni prece ...

Jestli je podle me v ramci toho zanru neco vazne umeni, tak je to udelat skladbu, ktera "to" vsechno ma a zaroven to neni umca umca cajdak v ty nejklasictejsi forme (ne ze bych proti nim neco mel, pac sem tam je taky super si je poslechnout a proste k tomu patrej )

[piranha90]

To Tonda:

Samozřejmě že každý autor se může od nic odpoutat, ale ne moc.

Blues jenom v ečku, jako v tonice bluesem určitě bude, a bluesová "pravidla" neznamená jen nutně "dvanáctka". Chtěl jsem jen říct že kdyby hrál někdo bebop jazz a prožíval to tak to nebude blues, ale jazz.

[Rainmaker]

http://www.uberproaudio.com/who-plays-w ... -equipment

zajimalo mě na co eric hraje resp jaky použivá aparaty a efekty
a tady je psany že nepouživa zkreslovadlo pouze to co ma na kytaře -tj 25db booster

[Fořt]

Zrovna u Claptona to nebude tak jednoduché. Co období tvorby, možná i jednotlivé turné, to jiný aparát, o studiu nemluvě. Na tom odkazu, cos postnul, třeba chybí aparáty Music Man, na ty taky hrál. Ve studiu dost používal Fender Champ (s D&D, Layla je často uváděna jako ilustrativní příklad použití Champu ve studiu). S Cream myslím používal nějaký fuzz, ten musí mít určitě i na jejich reunion koncertu z roku 2005, neumím si představit, že by tak tlustý a chlupatý zvuk dostal jen nakrmením Marshallu (a vlastně za zády má nějaké Fender Tweed kombo):

Jinak samozřejmě nějaký klasický wah (Vox nebo Cry Baby), a leslie (např. v písni Badge, nebo sóla ve While My Guitar Gently Weeps od Beatles), příp. její simulace (nebo napodobit chorusem,flangerem s vytočeným ovladačem Rate, příp. phaserem).
Jednodušší je to s kytarami. V posledních 30 letech je to hlavne Fender Stratocaster s javorovým krkem, často jeho signature model nebo jeho stará "Blackie", ale i různé jiné.

[woro90-1]

Něco mi říká, že v Cream používal Tonebender, ale nevím kde jsem to vzal. Rozhodně by ale něco takového mohlo fungovat. Každopádně staré Fendery měly dost fuzzovaté zkreslení, tady je to podle mě jen (naboostovaný) aparát.

[bukvice]

_

[fixja]

Jednodušší je to s kytarami. V posledních 30 letech je to hlavne Fender Stratocaster s javorovým krkem, často jeho signature model nebo jeho stará "Blackie", ale i různé jiné.

Origoš Blackie ale prodal na aukci k podpoření Crossroads. V té době to byla nejdražší kytara, tuším něco pod milion liber...

[Rainmaker]

ehm k tomu songu white room
Clapton na verzi z roku 2005 hraje ten začatek akordama/riffama ale v origo studio verzi to hraje na strunach E a H (podle tabulatur na netu) - ty na novějších verzích hrajou klavesy imo
a teda ta novější verze mě zní líp víc rockovějc )) i solo je upravený

[souza]

Pro mě je to absolutně nejlepší kytarista a zpěvák.Jeho styl mi prostě sedí.A letos jsem k vánocům dostal jeho album s Marsalisem-CD+DVD-a to se nedá popsat,to se musí slyšet a vidět.A pevně doufám,že jednoho dne se stanu majitelem ES-335

[fixja]

Tady je Eric Clapton se svojí bývalou kapelou Cream...

[Tonda]

Tour de force..

https://www.youtube.com/watch?v=2sHFS525D0s

zvl. Spoonfull, cca 19:30

takhle už dneska nikdo nehraje - ani Clapton