Pro mne nic nového, kdo mě zná, ví že jsem hrál na všechny značky a zůstal věrný pouze
3- Fender stratocaster , Gibson LP a Gibson SG.
Na všech těch ostatních mě vždycky něco nehrálo- Jackson, Ibanez, G@L, Gretsch.....většinou "barva zvuku", možná jsem jenom neměl to štěstí dostat se k jejich špičkovým nástrojům. Takže asi "colour-zvukový rasismus". K tomu se dá vcelku i přihlásit.
Znám spoustu takových, kteří na prznítcích různých typů stompboxů se sluchátky na uších dělají dnešní "hudební vědu" na iPADy.
Tudy ale cesta nikdy nevedla. Pro mě je zvuk kytary vždycky "oblouk" mezi dřevem kytary, koncovou nikoliv předzesilovačovou lampou, pružinovým reverbem, reprákem a opět strunami kytary. Někdo tomu říká vyšší harmonické. A ty musí jít vzduchem i k posluchači v dostatečné dávce (nejlépe tolik, kolik toho snesu u boxu sám).
No, z čeho mě ale někdo nemůže podezřívat-wikzene- tak z toho že nemám rán Jolanu. Moje první basovka -tmavě červenočerná se strunama omotanýma zeleným silonem - byla Jolana. Moje první pololubovka bylo Tornádo. A jediná kytara, která mě nikdy neopustila je Jolana Strat předělaná podle mojí představy skorodokonalého zvuku. Nezbavil jsem se jí možná i proto, že neměla nikdy takovou cenu, aby stálo za to ji prodat.
Po opravě kytarářem-srovnání krku, pražců, výměně potenciometrů, osazení P90tkou u kobylky mi slouží více jak 16 let. A velmi dobře. Nikomu nevadí,když občas spadne, kupodivu ani jí samotné. možná trochu neladí od 6tého pražce výš, ale když hraju Kaťáky a ZZtop tak to stejně zvládneme na těch prvních 5ti. Zvuk má vcelku vyvážený, žádné suky, sustain do 7. pražce vcelku ujde. No a když se s ní po vystoupení trochu zamává nebo opatrně hodí o zem - naštěstí těch vystoupení zase tolik není - nic se neděje.
Takže jolanité - dále shánějte své oblíbené kytary- a bojujte za vlastní chlívek.
Kdyby mi někdo poradil, jak sem sosnout obrázek mé AngiJoli, tak to udělám
.