Krušné začatky - Něco už "umím"..jak dál..prosím

[Frostys]

"Správně"? No já nevím, to asi záleží na písničce ne? Co se týče prohazování akordů, tak můj oblíbený trik je v mezičase zahrát prázdné struny

[bullin]

Frostys: zeptám se jinak. Ve vlákně 'Zhodnoťte naše nahrávky' se třeba píše: ...Frázování hlavně ze začátku je takový prapodivný...
Co tedy obecně v jakékoliv písničce, ke které budu hrát doprovod musím udělat, abych správně frázoval?

[Frostys]

Mrknul jsem na tu nahrávku, na kterou odkazuješ a jednoznačně tím je myšlen prostě rytmus jednotlivých úderů, tónů... vždyť jestli znáš Theme z Godfathera (nebo porovnej s druhým videem, co tam je níže), tak to musíš slyšet, že to zní nějak "divně" a jinak než originál.

Nehledej v tom pořád vědu. Hrej tak, jak ti to nejlépe zní. Ideálně si ještě nahrej záznam a poslechni si jak ti to zní z nahrávky.
A já ti ještě odpovím na tu tvoji otázku.. "frázuj" tak, aby to sedělo rytmicky

[starypard]

PF, resp. Gilmourova sóla, je určitě dobrý příklad na frázování. V hudebnín teorií se frází rozumí nějaký ucelený úsek (ve zpěvu třeba zazpívaný na jeden nádech), v kytaře to jsou jednotlivé licky. Gilmour je v tom geniální, to prostě nespočítáš, to musíš cítit. Já bych jako názorný příklad uvedl třeba sólo v Another Brick in the Wall part II ...

Zrovna tohle solo je divný příklad. V nahrávce na LP (a na LP (sic)) mi docela sedí a je jednoduché, logické, srozumitelné, ale na koncertech, na živých předváděčkách The Wall, z té doby, se v tom Gilmout¨r pěkně matlal. Se solem nebyl spokojený, hledal, většinou šlo jenom onějakou výplň, sola neměla ani hlavu ani patu, natož frázování.

[torst]

Parde, promin, ale to jseš někde jinde ... Gilmoura nezbozšťuji, ale jeho sóla jsou skvělý, studiový i živý. Another Brick jsem slyšel v mnoha provedeních a přál jsem si to někdy taky takhle matlat. A to nemluvím o Comfortably numb, který vyhrává všechny ankety. Právem.

[Fořt]

Ať už se bavíme o frázování nebo rytmu, čert vem správnou terminologii, docela funguje, aby pravačka byla stále v akci, jela nějaký ten rytmus, groove, a pokud nechci, aby každý tón či akord zazněl, tak ji buď oddálím (neudeřím do strun), nebo struny přitlumím (v tomto případě spíš levačkou, i když dá se částečně využít tlumení pravačkou - dlaní nebo malíčkem). Ty zatlumené perkusivní údery můžou podpořit "groove", aby celou dobu šlapal a nevypadnul z rytmu.
V začátcích učení na kytaru jsem v TV nebo na koncertech sledoval Petra Jandu z Olympicu, jak mu pravačka stále jede jak nějakýmu trampovi u táboráku, a přitom hrál nějaký rockový rytmus, ve kterém ten pohyb pravačky nebylo slyšet.

[bullin]

Jj, tak teď už jsem to po Fořtově vysvětlení konečně pochopil. Šlo mi hlavně o to praktické provedení.
Děkuji všem za odpovědi.

[nzp]

Jak píše nzp, jde mi o frázování ve smyslu rytmu, týkajícího se kytarového doprovodu.
Prvně jsem na frázování narazil ve vlákně 'Učení začátečníka', kde John M. William o svém žákovi píše: ...Akordy krom Gčka zvládně všechny, ale nedokáže je prohodit... ...krom toho nemá vůbec cit pro frázování a podobně...
Jde mi hlavně o to, jak jako začínající kytarista frázováním nepolíbený přistoupit k tomu citu pro frázování při doprovodu. Jak správně frázovat. Je to jak se píše ve Fořtově odkazu, oddělovat fráze (zde akordy) pauzou?

Zkusil bych bejt tebou naučit se nějakou rychlejší bluesovou věc, protože v blues je to frázování patrný asi nejvíc. Ono to není jen o délce not, ale i časování. Pak mě ještě napadá nějaký reggae, který je taky - ač se nezdá - pěkně náročný na frázování, aby to jako to reggae vůbec znělo