Začátky hraní

[TouRol22]

Dobrý den,
teprve začínám hrát a učím se s učitelem, ne sám.
Mám za sebou teprve pár hodin a učíme se hlavně teorii, hraní dle not apod.
Pořídil jsem si i digitální piano abych měl na čem cvičit.
Na hodině vždy dostanu zadáno co cvičit to nacvičím a pak bych se i rád sám posouval dál ale posunu se vždy až po další hodině.
Jediné co jsem se naučil sám tak kousek písničky podle videí se Synthesií. Nevím ale jestli je to správná cesta jak se učit hrát.
Podle čeho jste se učili nebo učíte vy? A jaký je nejefektivnější způsob? Kolik času denně tomu věnovat?

[pavlii]

Budou tady i fundovanější (já mám za sebou jen 10 let LŠU v pradávnu), takže hodně toho může být překonané a třeba se i něco dozvím

Od konce: kolik času denně je IMHO strašně individuální a mimo jiné věci to bude založeno určitě i na tom, jaký má člověk cíl.

Osobně bych maximum činnosti podřídil technice hry, takže jednak (asi nepopulární) stupnice (obzvlášť v protipohybu) a etudy. Pokud je dobře zvládnutá technika (úhoz, prstoklad, ergonomie hry), tak postupně budou zvládnutelné i těžší věci. Bez zažití základních návyků je to podle mě nestravitelné.

P.

[vasekh]

Jasný, hlavně hraj, co tě baví. A neboj se to občas předvést učiteli, aby tě mohl případně zkorigovat, kdybys najížděl na nějakej špatnej návyk.

[Asanoth]

Osobně bych maximum činnosti podřídil technice hry, takže jednak (asi nepopulární) stupnice (obzvlášť v protipohybu) a etudy. Pokud je dobře zvládnutá technika (úhoz, prstoklad, ergonomie hry), tak postupně budou zvládnutelné i těžší věci. Bez zažití základních návyků je to podle mě nestravitelné.

Souhlas. Dál Tě posunou věci jako přesnost hry, rytmus, výraz, uvolněnost a samozřejmě technické možnosti - ale v rámci onoho rytmu, výrazu, uvolněnosti. Nikoliv širší repertoár (byť ten může být prostředkem k výše zmíněnému). Obecně nejvíc se zlepšíš na nudných věcech: Přesně ty stupnice, akordy, etudy. Vím to, protože to sám nedělám .
Rozdíl mezi dobrým hráčem a tím druhým je, že dobrý hráč hraje věci pořádně a snaží se je hrát dobře/co nejlépe - přesně, se slyšitelným rytmem, ne rychle. Ten druhý prostě přemrská jednu píseň za druhou.
Vše bych ale konzultoval s učitelem, aby sis nevypracoval nějaký špatný návyk - to je velmi snadné a velmi špatně se to odstraňuje.

[himself]

Asi půjdu proti proudu To, co píší ostatní, je pravda pravdoucí, ale je to přesně to, co mě opruzovalo. Zvolil bych dnes mnohem liberálnější způsob a snažil se hrát, co mě baví, jakkoli, když to přeženu, tak dvěma ukazováčky Když to hráče k tomu pianu přitáhne a udrží, pak mu můžeme nakládat víc a odstraňovat slabá místa a zlozvyky (jestli má učitele, tak je to úplně v pohodě).
Vždycky mě pobaví začátek dokumentu Richter - The Enigma: I never played scales. No exercises either. Never. I began with Chopin’s first Nocture and then, the E minor Etude.

[Prskyn]

Já si dovolím nesouhlasit s Himselfem (nezlob se). Odstraňování špatných návyků z techniky hraní je strašlivě těžké. Pokud „špatné návyky“ jsou součástí vyjádření ve vlastní tvorbě, ok, můžou být neobvyklým až novým prvkem v interpretaci, ale spíše nejsou. Ale naprosto chápu, co tím Himself myslí. Jen nesouhlasím.
Pánové nahoře napsali více méně tu správnější cestu.
Hned první věc, kterou jsi vyhodnotil a udělal správně, je dohled učitele.
Správně je i to, že se učíš hudební teorii současně s hraním. Doučovat se ji později je sice možné, ale mnohem obtížnější a …zkrátka vopruz. Znát a umět číst noty a ostatní ingredience zápisu hudby je „další světový jazyk“ a krom toho, že budeš schopen podle not zahrát, budeš moci číst hudbu tak, jako lidé čtou knihy. Život bude rozhodně zajímavější a v tomto ohledu je dostatečně dlouhý na to, aby sis nakonec vyzkoušel i vlastní kompozici.
Nehledej zkratky v učení… pokud chceš skutečně umět, pokusy o zkratku tě vždy velkým obloukem přivedou zpět na místo, ze kterého jsi na tu zkratku vstupoval.
Nebudu se tedy dál rozepisovat o tom, jak správně postupovat při cvičení, či jakým způsobem cvičit. To popsali pánové nahoře a správně ( i Himselfova cesta může vést k dosažení určitých cílů, ale já s ní nesouhlasím – ještě jednou promiň)
Zkusím ti dát v několika bodech jen pár rad, které se týkají tzv. podpůrných procesů
Stanov si naprosto přesně konkrétní dobu a čas na hraní/cvičení. Konkrétní hodinu, kdy začneš cvičit a konkrétní hodinu, kdy cvičit přestaneš. Je to způsob, jak učinit hudbu součástí života, ale zároveň stanovení si pevných pravidel (protože hudba je - stejně jako jakákoliv činnost vyžadující edukaci - sestava jasných pravidel).
Během této stanovené doby dodržuj absolutní elektronický klid – ztlum telefon, vypni počítač… prostě se naprosto odpoj od on-line světa. Skuteční přátelé tě v tomhle podpoří, stejně tak rodina bude vědět, kdy nechceš být vyrušován.
Navštěvuj lokální koncerty – poznáš místní hudební komunitu a budeš vědět, jak doopravdy znějí hudební nástroje a hudba všeobecně.
Pokud se při cvičení začneš vztekat, jdi si udělat třeba čaj nebo kafe nebo si dej tabulku čokolády, rozhodně neprokrastinuj v on-line světě. Stačí pět, deset minut přestávky a zlost přejde a zjistíš, že během tohoto odpočinku jsi se vnitřně urovnal a těžká místa, která jsi před deseti minutami nezahrál, už zahrát lze.
Poučky na YouTube mohou být přínosné, ale zpravidla to tak není. Jsou to „zkratky“. Zkratky nehledej, je to iracionální.
Pokud při cvičení narazíš na něco, čemu nerozumíš (třeba značka v notovém zápisu apod), udělej si poznámku a komunikuj při dalším setkání s učitelem.
Pokud ti cokoliv není jasné, zapiš si a pak konzultuj s učitelem. Pokud ti výklad od učitele přesto nebude jasnej, zcela bez skrupulí se přiznej, že tomu nerozumíš a že to potřebuješ vysvětlit jiným způsobem. Dobrý učit tuto upřímnost uvítá. Nehledej na internetu. Budeš jenom zmatenej.
Vydrž první tři roky, pak je velká pravděpodobnost, že s nástrojem „srosteš“ a bude ti přinášet více radosti, než strastí. Ale mysli na to, že hudebními strastmi budeš procházet celý hudební život.
Držím ti palce!

[himself]

Já se nezlobím, toho jsem opravdu dalek Já jsem chtěl poukázat na to, že mě moje paní učitelka ze staré školy asi dobře naučila držet ruku a zahrát nějakou etudu, ale že bych hrál po sedmi letech nějakou muziku, která by mě bavila... to úplně ne (a to jsem tu učitelku měl rád a nijak mě nedrtila).

[pavlii]

To je de-facto i můj případ. Ale úplně si nemyslím, že by za tím byl z veliké většiny ten přístup přes technické věci.....poslední 2 učitelky už byly docela progresivní, ale to už byl gympl, takže nic moc ke tváření osobnosti. Navíc jsem v té době měl hlavnější už jiné zájmy, takže ta přirozená náklonnost do toho podle mého promlouvá minimálně stejným dílem.

Ono to tu už koneckonců zaznělo: zkoušet věci "nad plán", ale v intencích technické zdatnosti momentálního okamžiku (aby se nevypěstovaly špatné návyky). Pokud je do toho jeden "zažraný", tak to bude fungovat. Já tehdy nebyl, takže ve mě zbyla pouze ta technika, což mě štve, ale co už... :-/

P.

[himself]

No ta poslední věta, to je přesně ono. A zažraný jsem nebyl, protože Carl Czerny

[Prskyn]

To Himself a Pavlii
No ono to ani (jak jsem tak z komunikace pochopil, jsme +- stejná věková skupina) nebylo v našem věku LŠU možné, hrát to, co bychom chtěli. To až dnes si více méně diktují sami elévové, co by rádi hráli. Za mých časů se bohužel striktně drželi osnov : Co kdyby za rudochů někdo přišel s tím, že chce hrát především amerikána Gershwina?

[pavlii]

Czerny - jj, přesně tak ale tohle to IMHO neovlivňuje. "Zažraností" myslím chuť hrát ty jiné věci, co si třeba najdeš sám; takhle jsem to neměl. Ale fakt je ten, že tehdy co se nedalo sehnat na notovém papíře, tak nebylo. Dneska je internet a mega materiálu na něm, nemůžu to teda zodpovědně srovnávat.

P.

EDIT: Prskyn - to je taky dost dobře možné a navíc dostupnost materiálů - viz výše.

[Prskyn]

Jo, to je další věc. Nalezení vhodné literatury byl také oříšek. To je svatá pravda. Bylo to pro jedince nepřiměřeně drahé, čili nedostupné.

[vasekh]

Bacha:
"Učitělka na LŠU mě nic nenaučila" nerovná se "učit se teorii a techniku je zbytečný"
Je to jeden z argumentačních klamů, bohužel u líných muzikantů dost oblíbený
https://bezfaulu.net/argumentacni-fauly/

[Asanoth]

Moje zkušenost je přesně opačná:
Hrál jsem jako úplně malý v ZUŠ, to si moc nepamatuju, ale asi od třetího čtvrtého roku mě začala učit houslistka, která jezdívala u nás po vsích a učila vše možné: flétnu, housle, klavír, kdovícodalšího... Ta přesně nechala děti hrát, co se jim líbilo, filmovou hudbu, přepisy populárních písní... a taky jim, nebo přinejmenším mně, nechala rozvinout spoustu chyb v technice, nechala rozsypat ten základ, pokud tam už nějaký byl. Asi mě to docela bavilo, protože to pořád byla muzika.
Ve třinácti nebo tak něja jsem u ní skončil a asi po půl roce mi rodiče našli poměrně přísnou paní v ZUŠ. A tahle paní se (nejspíš) držela osnov a naučila mě všechno, co doteď na piano umím. Včetně muzikálna, včetně techniky. A bavilo mě to s ní fest, cvičil jsem i dlouhé hodiny denně. Lidi od ní hráli Gerschwina, Šostakoviče, ragtimy, ale i další, "normální" klasiky (to byl můj případ); typicky co se jim líbilo. Avšak přes nějaké úpravy Beatles nebo Harryho Pottera nejel vlak . Byla to skvělá učitelka a přijít k ní dodnes považuji za jednu z nejlepších věcí, která mě v životě potkala.
Toliko historické okénko, kterým asi chci říct, že ony ty osnovy mají svůj smysl. Technika se nějak rozvíjí postupně, pomocí standardů (hlavně u dětí) a Let It Be prostě člověk může zahrát pro radost, ale od určité chvíle mu to ve srovnání s klasikou technicky nic nedá. Zároveň někteří učitelé, kteří na to nahlíží benevolentně, podle mého názoru nedovedou říct žákovi "tohle ne, to je moc těžké". Natož aby si to žák řekl sám.

[vasekh]

Asanoth: trochu offtopic, ale řeknu ti jednu věc. Tohle se hodně změnilo. Dnešní děcka jsou obvykle tak zhýčkaný, že jakmile je ten nástroj nebaví, tak jdou od toho. Takže tomu se drasticky přizpůsobuje přístup učitelů. Nehodnotím, jestli je to dobře, prostě to tak vidím.
Dětí, který jdou "klasickou" cestou, je zlomek toho, co dřív.
A teď subjektivní názor - pokud se někdo učí na popině, a zároveň to hraje technicky správně, tak je to úplně v pořádku.

[TouRol22]

Asi půjdu proti proudu To, co píší ostatní, je pravda pravdoucí, ale je to přesně to, co mě opruzovalo. Zvolil bych dnes mnohem liberálnější způsob a snažil se hrát, co mě baví, jakkoli, když to přeženu, tak dvěma ukazováčky Když to hráče k tomu pianu přitáhne a udrží, pak mu můžeme nakládat víc a odstraňovat slabá místa a zlozvyky (jestli má učitele, tak je to úplně v pohodě).
Vždycky mě pobaví začátek dokumentu Richter - The Enigma: I never played scales. No exercises either. Never. I began with Chopin’s first Nocture and then, the E minor Etude.

Jo když se mi podařilo konečně zahrát kousek něčeho co se mi líbí tak jsem z toho měl uplně jiný pocit než když s učitelem hraju ovčáci čtveráci. Učí hlavně děti a mám pocit že volí hodně dětský styl výuky...

[Prskyn]

ja si musim rejpnout, fakt mi to neda.
Himselfe, nadeje na dalsiho muzikanta jsou fuc
apropo... ovcaci ctveraci... jeden z nejlepsich prikladu vyukoveho rozebraneho akordu... paradni vec, pro variace jak stvorena.... pro nacvik intenzity uhozu take... pro vyuku tempa jakbysmet...
OT... spanelstinu jsem se v pokrocilem veku naucil diky detske ucebnici....

[Asanoth]

Tak ovčáci jsou zrovna extrém To moje porovnání by směřovalo spíš na Knihu pro A. M. Bachovou, nebo Klasikové a jejich současníci, něco takového .

himself: To nedovedu posoudit. Mě samého u toho taky ale několik let drželi rodiče, ostatně jít k té super učitelce mě tak trochu donutili. Díky bohu . V pořádku to asi je, ale popové technické výzvy se myslím vyčerpají dosti záhy

[TouRol22]

ja si musim rejpnout, fakt mi to neda.
Himselfe, nadeje na dalsiho muzikanta jsou fuc
apropo... ovcaci ctveraci... jeden z nejlepsich prikladu vyukoveho rozebraneho akordu... paradni vec, pro variace jak stvorena.... pro nacvik intenzity uhozu take... pro vyuku tempa jakbysmet...
OT... spanelstinu jsem se v pokrocilem veku naucil diky detske ucebnici....

No je pravda že díky ovčákum jsem se dokázal posunut zase dál. Spíš lidi kolem mě na to mají různé názory.
Každopádně ať už je styl výuky jakýkoliv tak mu věřím, možná to vyznělo že je to naopak.

[Prskyn]

dulezity je predevsim tvuj nazor a tva rozhodnuti