Dámy, sleduju váš rozhovor a připojím se...
Ladičku jsem měl osobně v ruce jen jednou v životě a doteď to považuju za zbytečnost. Nicméně je to můj subjektivní pohled a chápu kolegy, kteří by bez ní nevyrazili z domu.
Snažím se ladit podle toho nejlepšího zvuku, který buben má. A ten má obyčejně jen v určitém rozmezí. Aby byl pro mě přijatelný sustain, aby se neztratila vřelost a osobitý sound toho kterého bubnu. Tomy ladím od prostředního (v mém případě 12") a pravě v tom rozmezí "nejlepšího zvuku" se zbytek snažím naladit do ovčáků. Snare a kopák na nejlepší zvuk. Výšku tónu neřeším.
Samozřejmostí je stejné ladění u všech šroubů. To se rádo změní při přepravě a při změně klimatu, a to třeba i v průběhu noci...
Jaksi automaticky pak člověk bubny "oťuká" a to, řekněme, pro ostatní téměř nezjistitelně. Než si kolega za mixem nastaví gejty a kompresory, než se brnkálisti nadrátují (protože oni mají vždycky čas), tak mám obyčejně hotovo. Na šavlích mám zamutováno, takže si toho nevšimne skoro nikdo. Ještě zkontroluju prostor a případné nechutnosti dořeším moon gelem.. To vyžaduje silnější údery a taky je to signál pro zvukaře, že mám připraveno a že může začít zvukovka. Do ladění už nehrabu.
Ladičku jsem nikdy nepotřeboval a asi už potřebovat nebudu. Nicméně to v žádném případě není míněno jako rada

.
Windy, teď to prosím neber ode mně nijak zle... Zřejmě na rozdíl od některých z nás nemusíš ve svých začátcích řešit finance. A tak si můžeš dovolit prakticky cokoliv. Proto Ti ladička přišla do rukou tak brzy po startu.
My jsme spíš řešili, jestli za ty prachy , které se nám podařilo našetřit, koupit nové blány, paličky, nebo něco opravdu potřebného. Pak se i UCHO jaksi samo vycvičilo a člověk si dokázal naladit rychle a dobře i bez pomocníka.
Takže jsou dvě cesty. Důležitější je, aby obě přivedly bezpečně do cíle...
